Ze života blogera aneb Obyčejný den

K tomuhle článku mě inspiroval příspěvek na blogu Svět blondýn. Autorka tam s velkou dávkou recese popisuje takovou tu zažitou a docela úsměvnou představu blogera jakožto celebrity typu Carrie Bradshow. Tedy pohoda, neustálé pozvánky na akce, vysedávání někde u předraženého kafíčka… No zasmál jsem se.

A teď realita mého všedního blogerského dne. :P Ráno stěží otevřu zalepené oči a zanadávám si, že zas musím z vyhřátého pelechu. Je asi tak čtvrt na osm, já se jdu trošku zušlechtit a mizím na bus. Na snídani většinou kašlu, nebo si něco dám až v práci. Cestou do mobilu datluju nový článek, když tedy zrovna nespím či nekecám s přáteli po Messengeru. A znáte to, i brouzdáni netem zabaví na hodiny. Tak dál.

V práci, kde dělám, že dělám – no dobře někdy fakt dělám – jsem do pěti či déle a pak frčím za dalším programem. Ne, ani dneska mě nepozvali na žádnou módní přehlídku ani nemám mailovou schránku plnou nabídek ke spolupráci. V nejlepším případě mi pan Wu Peng z nějaké díry světa nabízí miliony, když mu poskytnu účet. Tak určitě.

Nejčastěji tedy následuje třeba čajda s přáteli, mekač, kino nebo podobné společenské vyžití. Starbucks nebo Costu podporovat nebudu ani kvůli cool fotce na Instagramu. Kvalitní kafe si představuju vážně jinak. Cestou domů píšu článek. A nebo taky ne. Záleží na inspiraci a na tom, jak moc jsem zrovna línej. A věřte mi, já jsem hrozně línej tvor. A už se blížíme ke konci dne. Většinou jdu spát kolem jedné až druhé. Poté, co jsem dobafal vodnici, nakreslil nějakou novou čmáranici nebo aspoň dokoukal film. No, spíš už po xté Přátele nebo Simpsny. Mi pu puuu. :)

Nu, a tak si tak žiju, že jo. Není to zrovna takové, jaké si to dle různých filmů a časopisů představujete? Bingo. To je totiž, možná na pár výjimek, jen mýtus. Reálný svět holt funguje trošku jinak. Blogování je spíš koníček, zábava. Dostačující příjem k životu z toho má možná hrstka nejoriginálnějších či nejlepších. My ostatní se musíme spokojit s tím, že nás Google při správném dotazu vyplivne relativně na začátku vyhledávání. Jo a ještě hřejivý pocit, že tvoříme něco, co nás baví. A to je dle mého stejně důležitější.

Doufám, že se vám článek líbil a aspoň trochu vás pobavil. Jestli máte chuť, do komentářů mi napište, jak to máte vy. Rád si počtu. :)