Aby to tu nebylo takové monotématické a samej WordPress, tak po dlouhé době básnička. No, není veselá. Ale holt píšu dle nálady jak přichází a odchází. Tak ať se líbí a příště zas u něčeho veselejšího. Mimochodem kresba tužkou opět vznikla během nudy ve škole. :)
Ozývá se zas a zase
rána skrytá během let.
Zmohl málo vývoj v čase,
srdce totiž není led.
A každou stopu do něj vrytou,
někdy šťastnou, jindy jed,
nese si dál a nejsou passé,
než dotluče naposled.
A pak už ano.