Střet kultur napříč dějinami a současné problémy multikulturalismu

A máme tu zase jednu hloubající úvahu, která původně vzniknla jako seminární práce do Multikulturálního managementu. Je dlouhý, tuze dlouhý. Ale holt, takové bylo zadání. Přeji příjemné čtení. :P

Když se zamyslíme nad tématem střetu kultur, musíme přihlédnout k mnoha aspektům. V celých dějinách docházelo k různému prolínání civilizací, mísení národů. Někdy pozvolna a přirozeně, jindy agresivnější cestou, kde jedna kultura pohltila jinou či ji alespoň vytlačila na okraj. Pro účely této práce jsem si jakožto milovník historie vybral několik starších ale i současnějších období a konkrétních případů těchto společenských jevů.

Ponoříme-li se hlouběji do minulosti, jedním z velkých střetů kultur bylo například objevení Ameriky. Když mořeplavec Kryštof Kolumbus objevil západní kontinent a mylně se domníval, že se jedná o Indii, nejspíš ani v nejmenším nečekal, jak s jeho průlomem a historickým milníkem jeho následovníci naloží. Zatímco jeho myšlenky byly spíše pozitivní a jeho touhy především objevitelské, došlo nakonec k jedné z největších katastrof v dějinách, kdy španělští conquistadoři téměř vyhladili prosperující kulturu Aztéků, Inků a dalších národů. V zájmu podmanění jejich říší a šíření křesťanství byli původní obyvatelé téměř vyhlazeni. Válkami o moc i ze starého kontinentu zavlečenými nemocemi, které dosud neznali a neuměli je překonat. Tento jev se ještě mnohokrát opakoval na různých místech světa a dodnes neseme následky tohoto přístupu, kdy se jedna kultura povyšuje nad druhou, místo aby se pokoušela o vzájemné obohacení a toleranci ke zvykům každé z nich. Symbiózu s užitkem pro všechny.

Ale zkusme se posunout o trochu blíže dnešku. V osmnáctém a devatenáctém století se v Americe, především s rozvojem železnice a šířením naší civilizace, stalo, že území rychle přestávalo stačit. Nakonec bylo nutné jej rozšiřovat na úkor původních indiánů a dříve spíše obchodní vztahy s nimi a jakási křehká tolerance či dokonce podpora se změnila v nenávist a neustálé válčení o zemi. O jejich domov.

I dnes, po více než dvou stech letech, vidíme důsledky těchto událostí. Z původních obyvatel snažících se o původní způsob života zbyla jen hrstka přežívající v rezervacích. Jejich zvyky a obyčeje, tradice předávané stovky let, vzaly téměř za své. Amerika už není, čím kdysi byla, a „bílý muž“ prosadil svou kulturu. Bezohledně a razantně. Kdo se nepřizpůsobil novým poměrům, byl eliminován. S tím souvisí i pozdější neustálé rasové půtky mezi bílými a na práce dovlečenými černými v rámci nového uspořádání. Rasová segregace, šikanování jen pro původ či barvu pleti se stalo běžným jevem a teprve kolem padesátých a šedesátých let se situace pomalu začala měnit. Je neuvěřitelné, že ještě tak nedávno byl problém, aby černoch a běloch spolu seděli v autobusu. A přesto tomu tak bylo. Bohužel dodnes přežívá nenávist a nejspíš ještě dlouho bude. Netolerance k něčemu odlišnému je nejspíš člověku dána a například hnutí Ku-Klux-Klan a jeho řádění je smutnou připomínkou těchto událostí.

I v současnosti ale najdeme problémy s míšením kultur. Dlouhá léta byl hlavní problém, především v centrální Evropě, například s Romy. Jejich způsob života, kdy spíše než pobytu na jednom místě dávali členové této menšiny přednost kočování, byl zkrátka příliš odlišný běžné společnosti. Z toho vyplývá mnoho problémů dodnes. Bohužel stav se nepovedlo ani po několika staletích pokusů uspokojivě vyřešit. Důsledkem je přinejlepším jejich tolerance, ale více spíš nesnášenlivost a snaha je odsunout na okraj společnosti. Nutno dodat, že z velké míry si za toto jednání mohou i sami. Jejich neochota přijmout zvyky moderní společnosti jako například snaha o vzdělání dětí a mít dobrou práci, vedou k přístupu k výdělku či kriminalitě. Zároveň toto nejsou schopní uznat a změnit a kdykoliv se stát pokusí situaci řešit, brání se a berou každou snahu o zlepšení jako útok na sebe. Diskriminaci v práci, diskriminaci v běžném životě. Osobně se obávám, že dokud se toto nezmění, bude tento problém bobtnat ve společnosti dál a s tím, jak se například v rámci krizí běžná populace propadá, jsou Romové trnem v oku více a více. Opět jako před stovkami let dochází k různým ústrkům a vybíjení si zlosti.

Podobnou nespravedlností si v dějinách prošli Židé. Jejich náboženské zvyky a kulturní odlišnosti, kdy například oproti křesťanům směli půjčovat na úrok a žili spíše stranou od ostatní společnosti v ghettech, nakonec vyústili k mnoha pogromům a především k hrůzám holokaustu během druhé světové války. Málo se ví, že i otec vlasti a osvícený král a císař Karel IV. neměl nejmenší problém mlčky k jednomu takovému vraždění za své vlády přihlížet. Jak se říká, peníze nesmrdí. A Židé jich měli vždy dost. Nikomu neubližovali a na rozdíl od přechozích byli prosperující obchodníci a prospěšnými členy společnosti. Bohužel byli, resp. jsou, jiní, a to bylo vždy trnem v oku. Pouhá netolerance způsobila smrt milionů Židů v koncentračních táborech a nakonec snahu o vlastní stát, kam velká část po válce odešla za lepším životem, za místem, kde se podobné hrůzy nebudou opakovat. A i přes neustálé kolize s muslimským světem jsou hrdí na svůj Izrael.

Konečně zde máme další žhavé téma posledních let, kterým je migrace z východních zemí do Evropy. Z válek a revolučních bouří náboženských fundamentalistů postižených oblastí například v Sýrii, severní Africe i jinde, proudí na západ miliony lidí, hledajících lepší život. Na tom by asi nebylo mnoho špatného. Problém je, že jejich kultura a mentalita je z větší části neslučitelná s naší. Ano, je to dost razantní názor, ale Evropa nemůže v takovém rozsahu pomáhat někomu, kdo nás považuje za méněcenné a jehož náboženství mu přikazuje nám vládnout nebo nás vymýtit. Mluvím samozřejmě o islámu. Samozřejmě, i mezi migranty jsou tací, co opravdu prchají a těm je dobré pomoci. V rozumném rozsahu. Ale miliony lidí, kde většina na cestu vyráží s nejnovějšími iPhony, kvalitním oblečením a podobně? Takové nepovažuji za politické migranty, ale spíše ekonomické. Osobně s tímto přístupem nesouhlasím. Tím spíše, pokud je politickou mocí vnucována jakási tolerance s postiženými a diktovány kvóty na jejich přijetí. Každá pomoc má mít rozumný charakter a měla by vést k oboustranné spolupráci a alespoň vděku ze strany těm, kdo ji dostanou.

Bohužel denně vidíme, že to tak není. Desítky videí a rozhovorů kolující po internetu naopak ukazují, jak příchozí pohrdají západním světem. Vděk? Já vidím spíše odmítání pomoci a diktování si podmínek. Přišli jsme k vám, tak se o nás postarejte. Vy musíte! My jsme uprchlíci! Je mi jasné, že nemohu všechny házet do stejného pytle. Nicméně jejich náboženství je to, co je spojuje a navádí k tomuto názoru a k pocitu nadřazenosti. A těmto prostě nemůžeme slepě pomáhat, neboť se jednou nedočkáme vděku, ale spíše zotročení či vyhlazení. Ano ne každý muslim je terorista brousící si na nás zuby, ale zkušenost z mnoha evropských měst ukazuje, že toto prostě nelze přehlížet. I ti, co přímo útok nespáchají, se přesto spíše nevyjadřují či ho dokonce vítají. Málokdy najdeme slova odsouzení a lítosti s obětmi ve jménu Alláha.

Opět vidíme určitou paralelu v historii. Ano, dějiny nám neustále ukazují různé situace, které se neustále opakují. Bohužel většinová společnost toto přehlíží či nevidí a ti, kteří ano, jsou označováni za xenofoby, fašisty… Podle slovníku je xenofobie strach z neznámého. Ale to, co se nyní děje, je spíše strach a oprávněná obava z následků neuvážených kroků a znalost skutečnosti. Korán, hlavní proud mentality a právního systému migrantů, přímo a jasně přikazuje nevěřící vykořisťovat a vyhubit. Zabrat území a šířit se až do stavu, kdy zavládne všude. Tak to prostě je. Ano, ne každý muslim je takto razantní a hodně jich je tolerantních. Ale v očích pravověrných i oni jsou špatnými muslimy, a pokud by jednou nastala kýžená situace, kdy všude zavládne islám, oni dopadnou špatně, stejně jako my, nevěřící. Osobně nedokážu pochopit například podporu různých feministických hnutí či gayů a lesbiček islámu. Myslí to dobře a bezelstně, neboť i oni se potýkali s netolerancí a dlouho trvalo, než je společnost přijala, ale bohužel si neuvědomují, že i oni by následně byli cílem, kdyby muslimové získali větší zastoupení v politice a jinde. Islámský stát takové popravuje nejbrutálnějšími způsoby a a třeba ženy v tamní kultuře mají menší hodnotu než majetek a téměř žádná práva. Copak je možné toto skloubit s naší společností, kdy žena je muži rovna a každý si smí žít, jak mu vyhovuje, pokud dodržuje zákony a naše pojetí? Obávám se, že ne. Věřím, že Evropa resp. západní společnost je díky svému vývoji a především křesťanským základům natolik dál a jinde oproti muslimským zemím, že pokud vůbec někdy bude možné nekonfliktní spolužití, bude to nejdříve za několik stovek let.

Toto vše jsou věci, nad kterými dnes nemůžeme přivírat oči. Ano, pomáhat je správné, ale těm, kdo o to stojí a opravdu pomoc potřebují. Na druhou stranu, proč my? Proč těmto uprchlíkům nepomohou okolní bohaté státy s podobnými zvyky a náboženstvím? Proč jdou do Evropy, kterou vlastně nenávidí a nakonec ji chtějí přetvořit v zemi podobnou té její původní? Po internetu koluje jeden hezký vtip. Před čím utíkají? Před islámem. A co nám přinášejí? Islám. Ano, je to opět zjednodušené vidění, ale bohužel založené na zkušenostech a realitě. Smutné.

Myslím si, že každý národ by měl mít právo na existenci a směřování dle své libosti. Já se vždycky hlásil k národní hrdosti. Ne nadřazenosti, ale ke ctění tradic předků a vážení si historie. Jsem Čech a potažmo Evropan. To, že tu vůbec jsme, je dílem především těch, pro naši suverenitu umírali. At v době středověku nebo později. Už několikrát se Evropa ocitla pod útokem Osmanské říše, naposledy někdy v sedmnáctém století došli Turci až k Vídni. Jejich plán nevyšel a na dlouhou dobu s podobnými snahami přestali. Bohužel se obávám, že dodnes. Ne válkou, ale zcela demokratickou cestou. Vůdce Libye kdysi prohlásil, že islám nepotřebuje války, stačí mu trpělivost a ovládne Evropu cestou vyšší porodnosti. My jsme nyní svědkem, že k tomuto opravdu dochází. Pozvolna, nenápadně, ale kdo chce, ten vidí.

Různé společenské vědy tyto všechny vlivy a jevy neustále zkoumají a snaží se nalézt východiska – kompromis. Symbiózu nové a staré kultury. Bohužel se obávám, že ač je to určitě správná snaha v moderní vzdělané a rozvinuté společnosti, ne vždy je to možné a ne vždy je to ku prospěchu stávající kultury. Vždy je to o lidech a jejich přístupu. Jedna strana musí respektovat druhou a naopak. Tato práce si neklade za cíl, rozhodnout o jediné správné cestě. Ta ani neexistuje. Na světě je asi 7 miliard lidí a každý má ten svůj názor, touhy, potřeby. Není možné sladit všechny v jedné utopické harmonii. Ale snahou by mělo být k tomuto stavu alespoň směřovat. Diplomacií, snahou pochopit a porozumět. Princip multikulturalismu není zcela špatný a je vlastně přirozeným směřováním v moderní humanistické tradici, ale vyžaduje vyspělost na obou stranách. Jen tak může jeho koncept fungovat.

Máte taky vyhraněný názor na tyhle multikulti záležitosti? Nebojte se vyjádřit do komentářů. Já vás neukousnu. :)