Tak jsem zase jednou přemítal a vyplodil báseň. Tentokrát jsem objevil formu, které se řiká limerik. No, má to být krátká hříčka k pobavení, ale nějak se to zvrtlo. Nu což. Ať se líbí. Báseň i nový obrázek. :)
Na nebi září tisíc hvězd.
Za jakou ale, kterou z cest
směřovat své kroky?
Stárnu, rychle míjejí mé roky,
jak jen osud svůj dál plést?
Odbočit vlevo? Vpravo snad?
A čeká tam cíl, anebo pád?
Tolik různých možností,
z nichž strach mě pálí do kostí
a nepomůže žádná z rad.
Častokrát jen pochybnost
zrazuje přání přejít most.
Vzepřít se davu, sám zvolit směr.
Jít na jih, když druzí na sever.
Přitom být svůj, toť velká ctnost!
Dost však tezí, teď a tady,
už žádná proti, jenom klady.
Vykroč směle, beze strachu,
zadaří se, veř mi brachu,
a pokvetou tvé sady.
Limericky psal s oblibou Churchill.
Tak to se mrknu, dík za tip.
Skvelé. 😊
Děkuji :)
Moc pěkný :)
Díky, zlato. :)