Jaká byla Svatohorská šalmaj 2017

Ahoj lidi, tak se konečně povedlo, a já se vypravil na asi největší každoroční příbramskou akci s názvem Svatohorská šalmaj. Chtěl jsem už loni, ale z různých důvodů se bohužel nepovedlo, ale nevadí. Lepší později, než vůbec. A o tom, jaké to bylo, se dozvíte v dnešním článku. Tak ať se líbí. :)

Kdo neznáte, jedná se o velkou slavnost, plnou různých vystoupení šermířů, tanců, ukázek dravců, řemesel, kapel a její součástí je především závěrečný koncert mé oblíbené skupiny Ginevra. Příležitost vidět je konečně poprvé naživo jsem si nemohl nechat ujít, i kdybych se už nedostal domů a nocoval někde v parku na lavičce. Ale to naštěstí nehrozilo, neboť kamarád bydlí nedaleko u Dobříše a přespání mi zajistil doma. Hodnej kluk. :) Kromě nás dvou partičku doplnila ještě kamarádka s přítelem, která mě vlastně k tomu všemu zlanařila a byla nám tak trošku neoficiálním průvodcem, jelikož je místní a na akci jako obvykle vypomáhala. Odpoledne jsme jí už ale měli hlavně pro sebe. :) Jinak na fotkách nikoho z nich nenajdete, neb jsou hrozně plašší. :D

Sraz jsme měli až na místě, a jelikož dopolední program byl především pro děti a většina pásem se stejně opakovala, rozhodli jsme se dorazit až zhruba kolem půl třetí. Paráda, říkal jsem si. To jsem ještě netušil, že mě čeká poměrně ostrý výšlap na Svatou horu, cíl celé cesty. Poněkud znaven jsem se konečně doplazil nahoru a vstoupil do areálu. Převlékl jsem se do svého krále Cyperského, tedy barevně poupravené varianty původního kostýmu z noci na Karlštejně – a ano, vyděsil pár lidí okolo svým krásným tělem – a vyrazil hledat ostatní.

Musím říct, že mě docela překvapila velikost toho všeho. Kam se v počtu stánků hrabe Metalfest nebo i Mor. Všude něco bylo, pití, jídlo, výroba svíček nebo nějaké jiní prodejci kreativních drobností. Našel jsem ostatní a kamarádka nás zavedla k první zastávce, kterou byli dravci. No jo, bez nich podobná akce prostě nejde. :D Po opeřencích byl na řadě program na podiu. Nejprve kapela Tempus, hrající mimo jiné i hitovky od Blackmore`s Night, což mě mile překvapilo, a pak žonglér Yufi. Ten asi neměl úplně svůj den, ale přesto to byla pěkná show i přes občasnou chybku. Holt, stane se.

Následovalo vystoupení šermířů ze skupiny Equites a jejich ztvárnění souboje o moc na vikingském dvoře (nebo jak to chcete nazvat). Bylo příjemné, že proti obyčejné povrchní rubačcce, zde byl jasný příběh, emoce, nějaký vývoj. Celé jsme to zhlédli během večera ještě asi dvakrát, a především za tmy v záři světel se projevila zvláštní ponurá nálada a divák se cítil opravdu jako v raném středověku.

Jelikož byl na řadě opět žonglér, raději jsme si šli prohlédnout barokní poutní komplex, kolem kterého se celý areál slavností rozkládal. Musím říct, že byl moc pěkný, akorát jsem nečekal, sprdung od hlídající paní, že se zde nesmí fotit. Měl jsem jen mobil a jedná se o otevřený prostor a ani na hradech to na nádvoří není problém. Nu což, tak jsem už nefotil a jen si užíval zajímavé průhledy arkádami a krásy tehdejšího umění a stavitelství. Když jsme se vynadívali, vrátili jsme se na slavnost.

Jedno představení střídalo druhé a ke slovu se zrovna hlásila taneční skupina Animata, která nás asi během hodiny provedla příběhem Židovky z Tolleda. Láska, nenávist a klasický konec hodný tragédie klasika literatury. Ač jsem knihu nečetl, děj byl jasný a jediné co bych maličko vytkl je, že než židovky mi tanečnice spíše evokovaly cikánky. Takové ty jako Esmeraldu ze Zvoníka od Nottre Damme. Ale proč ne? Hezky se na to koukalo a nedivím se, že král Alfons pro jednu z nich ztratil hlavu. :)

A další hudební kapela, tentokrát z Polska a s názvem Sasiedzi neboli Sousedé, hrající spirituály a podobnou muziku. Nebyl to sice úplně můj šálek kávy, ale poslouchali se pěkně a jedna dvě písničky byly hodně emotivní, až z nich mrazilo v zádech. Jak by řekl Pavlík Habera, mal som z toho zimomriavky. :D

Nerad bych zapomněl na, celým programem se vinoucí, výstupy Žateckých trubačů. Až mě to vyloženě neoslovilo, k podobným akcím to patří a dodává jim to tu historičnost. Nic proti.

Čas rychle ubíhal a po několika výtečných zmrzlinách, burčáku, hamburgru, který se pokoušel ve formě šťáv utéct svému osudu, se konečně přiblížilo to, kvůli čemu jsem přijel především. Totiž koncert‚ Ginevry, která letos oslavila neuvěřitelných dvacet let na světě. Rád bych zmínil, že právě ona je s podporou města Příbram zodpovědná za celou úspěšnou desetiletou historii pořádání Šalmaje, za což ji patří velký dík a obdiv. Letošní ročník je ale tak trochu přelomový, neboť příště už bude akci pořádat samo město Příbram. Nevím, co přesně k tomu vedlo, a zda je to dobře či ne, si netroufám soudit, ale jsem rád, že s účastí kapely se počítá i nadále, alespoň ve formě koncertů.

No, a nezklamali ani dnes, muzikanti šikovní. Některé písně jsem slyšel poprvé, jiné v novém kabátku, ale předvedli výborné vystoupení, které jsem si moc užil. Potěšilo mě, že hráli i některé z mých nejoblíbenějších, jako například Kozla a beránka nebo Půlnoční rej, s nádhernou strašidelně rozjuchanou náladou. Jestli máte rádi záhrobní tématiku, různé rozdováděné přízraky z pověstí, vřele doporučuju. S chutí jsem si s nimi zanotoval a je jen škoda, že nedošlo i na Kostlivce z Karolina. Ale tak třeba příště. :) Každopádně určitě chci kapelu vidět znovu! Tady nebo jinde. Bratr sice prská, že nemám vkus a ať začnu poslouchat něco pořádného, ale ať si trhne. Nemůže mi do uší furt dunit metal. :D

Po koncertu zbývala ještě ohnivá závěrečná show žongléra Yufiho a pak už jen odjezd domů. Tedy v našem případě ke kamarádovi, kterému tímto ještě jednou děkuji za pohostinnost i ranní odvoz na dopravu do Prahy.
Tak či tak, já si sobotu parádně užil a snad se povede a i za rok se do Příbrami přijedu podívat. A vám radím určitě totéž. Je to skvělá tradice a určitě si najdete alespoň něco, co vás zaujme. :)