Dneska bych se rád vyjádřil k jedné věci v rámci blogosféry, a to k neustálému dotazování o čem psát. Mám na to docela vyhraněný názor, takže útlocitné povahy, raději přejděte třeba na pohádku o žabáčkovi. :D
Ale pojďme k tématu. Obvykle to začíná zhruba v tomhle duchu: Ahojky, jsem ta a ta a nemám o čem psát na svůj blog. Pište mi prosím nápady na články. Děkujuuu. A nejspíš se očekává příval témat. Hele lidi, nepřijde vám vážně ujetý furt se dokola ptát, o čem psát na blog? Sakra jestli máte touhu psát, tak snad máte o čem ne? Něco vás zajímá, baví. V něčem vynikáte. Tak pište o tom. Nebo sledujte, co se zrovna děje a zahrajte si na investigativního novináře nebo zahraničního komentátora. Taky můžete glosovat politiku, protože kvalitního a inteligentního humoru není nikdy dost. Takových témat a možností kolem je. Důležitý je prostě žít a nezavírat se doma. Doslova i obrazně. Ono totiž když je život o ničem, blbě se píše o něčem:) A jestli píšete jen proto, že je „in“ být bloger, tak tohle samo o sobě prostě dlouhodobě nefunguje, vykašlete se na to a svůj čas využijte radši jinak.
„Když je život o ničem, blbě se píše o něčem.“ – nejmenovaná žába :)
Já to nemyslím zle, ale je to pořád znova a znova. Chci psát, poraďte mi. Když mě napadne zajímavý téma, napíšu o něm sám. Proč bych ho někomu nechával? Já každému rád a trpělivě poradím (kromě mojí maminky a používání počítače, ale to je jiná kategorie:D ). S technickou stránkou webu, s gramatiku, stylistikou… Ale sakra přece vám nebudu psát nápady na články a vodit vás za ručičku.
Představte si Jaroslava Seiferta, jak říká – já nevím – třeba Krchovskému, o čem napsat báseň. By musel být magor! Ne. Napsal by ji prostě sám. Ano, je to sobecký ale na to sere Bílej tesák. Chceš být spisovatel nebo bloger? Tak se snaž. Sám!
Mě baví psát. Někdy to jsou kraviny, jindy se povede fakt dobrej článek. To je fuk. Ať to třeba nikdo nečte. Ale jsou to moje nápady a moje články a mě těší je vymýšlet a psát. A jsem na ně hrdej. Tak to udělejte podobně a prostě pište. Cokoliv vás napadne. Ale proboha, neptejte se jak malé děti o čem! Jestli nemáte o čem psát a potřebujete furt nápady od druhých, tak si jděte radši zahrát WoWko nebo s přáteli do hospody:D
Poznámka autora: Tenhle článek vznikl z mého krátkého vyjádření v blogerské skupině na Facebooku. Čekal jsem, že mě sežerou zaživa, ale setkal jsem se naopak s pozitivním přijetím a víceméně souhlasnými názory:) Proto jsem si řekl, proč to nevyužít, názor rozvinul a zpracoval jako článek na blog. Už to chápete, vy co furt hledáte témata? I takhle to jde:)
Ako som ti už písala aj na FB, je to vec, ktorú tiež nepochopím. Potom je z tých debát jasné len jedno, že kočka, alebo šrác ten svoj blog založil na nesprávnom dôvode. Ak nemám čo povedať, nehovorím nič. Nevravím, na každého príde blok a nevie napísať riadok… radšej nepíšem nič a počkám si. Veď je to moje dielo, či tam bude desať článkov za mesiac, alebo len jeden za tri, je to predsa moja vec.
Tiež by ma ale zaujímalo, aký život vedú tí ľudia. Ja som sa tiež bála, že napíšem jeden dva a skončím, lenže ono to je tak, že stále a stále mi napádajú nové veci. Niekedy na základe skutočných udalostí, a niektoré proste len tak prídu, a sú tu. A ja musím písať.
Že sú to kraviny? No a? Nemusím predsa stále len recenzovať nové šminky či kozmetiku. Ja som autor, a keď chcem písať o lístočku, ktorý ma nasr… , alebo ako som sa zas niekde strápnila… a čo.
Ľudia, ktorí sa vracajú na blog cítia, či píšeš zo srdca, alebo len zbúchaváš tému, ktorá je in. Asi by všetci odpadli, ak by som dala nejaký rady ohľadom líčenia či sexu. To by hľadali číslo na nejakého exorcistu.
Přesně tak. Já si budu psát o čem chci a kdy chci. Třeba třikrát denně, když bude inspirace. Až nebude, tak nebude. A ono to asi i cvičí mozek. Prostě tě to jakoby samo trkne, že tohle by šlo použít i jako článek, zamyslet se nad něčím. Každopádně když není inspirace, buď nepíšu, nebo zajdu do kina a napíšu o tom filmu. A nebo báseň či povídku. Nebo jak říkáš nějakou příhodu do deníčku. A ono to třeba zase naskočí:D
Jinak ty rady ohledně sexu by mě jakožto hroznýho zvrhlíka docela zajímajy:P
Já osobně jsem pro to „jděte s přáteli do hospody“, ale i tak – má pravdu ten chlapec..:-D
Hehe, já radši čajovny:) A díky.
Je trochu na hlavu jak to na fb má ohlas a pod článkem nic. :) Co to zkusit příště naopak? Přiláká to čtenáře a diskuze bude podobně žhavá.
*skoro nic
Jojo, nejlepší jsou o tom celé články: „Nevím, o čem psát.“ Nebo články o ničem začínající: „Tak co bych vám tak řekla…“ Některé blogerky nemají vůbec žádný stud.
Také jsou dobré články začínající omluvou za dlouhodobou neaktivitu blogu – fajn, autorka je slušná, ale i tak je to prostě ke čtení nezajímavý, každý občas nemá kdy a když nemá kdy blogovat, každému dojde, že něčím žije. A nejvtipnější jsou takové omluvy u blogů, které nejsou zas tak čtené…
A důvod, proč zmiňuji blogerky, je asi jasný – tohle všechno je prostě parketou hlavně náctiletých holek…
Souhlas:D Když nemám o čem psát, neotravuju s tím okolí. A když můj blog zeje prázdnotou a nikdo ho nečte, komu se omlouvat za nečinnost?:D
Máš pravdu. Takovéhle příspěvky a prosby na Facebooku mě vždycky baví. Nemáš o čem psát? Fajn, dej si pauzu a neotravuj ostatní, kteří třeba také občas neví, co psát, ale nikoho dalšího s tím neotravují.
Mně nevadí, že otravují. Jen je pak automaticky vidím jako blbce:-D
Píšeš úžasné věci. Člověk by sse mě neustále dělat nové věci a né od ostatních opisovat ty staré. Články velice zajímavé:) Budu číst rozhodně dál
Moc dekuji za chvalu. :)