Zas mě chytlo focení aneb Hraju si na pana fotografa

Nějakou dobu o mně nebylo slyšet, co? Inu, rád bych napsal, že jsem se ponořil do tvorby absolventské práce, ale není tomu tak. :D Chytla mě totiž zase jedna nová, nebo spíš staronová, tvůrčí mánie – totiž fotografie. Přemýšlím, jak to dnešní povídání začít. Úvod jako od Dickense, asi nebude to pravé ořechové. Narodil jsem se, vyrůstal… Takže rovnou rozsviťme a jdeme na to. (Ne, nezbláznil jsem se, a kdo pochopil, palec nahoru. :) )

Víte, věnuju se focení zrcadlovkou už několik let, ale vždycky to bylo spíš jen na takové hodně amatérské úrovni. Nafotit nějaké snímky, ořezat, doostřit… Prostě základy. Nic víc jsem k tomu ani nějak nepotřeboval a byl jsem spokojený. Až před pár měsíci jsem si konečně po letech odkládání koupil pořádný stativ k foťáku, což mi otevřelo nové možnosti. Konečně můžu večer fotit na delší časy aniž bych se musel bát o rozmazání výsledného díla. A vůbec můžu zkoušet různé kraviny, se světlem, kompozicí a tak. K tomu brzy přibyla dálková spoušť a a konečně si připadám tak nějak profesionálněji. No, já vím, že to zní trošku debilně. Ale fakt. Když si kráčím pražskými ulicemi se stativem s foťákem přes rameno, prostě je to zvláštní pocit. Z těchto prvních nočních toulek se stativem jsem si odnesl například následující fotky. :)

Na lucerně si můžete všimnout, že to není jen čistá fotografie. Nene. Tady jsem si poprvé vyzkoušel trošku vážnější postprocessing, totiž barevné korekce, nějaká ta světýlka, mušky… Díky jedné kamarádce, která se focení věnuje doslova dnem i nocí, jsem totiž objevil úžasnou součást Photoshopu, o které jsem neměl ani tucha. RAW editor! Já totiž v tomhle formátu – pro neznalé, jedná se o surový technický záznam toho, co vidí foťák – většinou nefotím. Je to objemnější, složitější na prohlížení, úpravu… Ale kdeže, není! Už ne. Tenhle nástroj je prostě lahůdka, která se dá samozřejmě použít i na obyčejné obrázky. Vytáhnout kontrast, pohrát si s různými barevnými korekcemi, něco zaostřit, něco rozmazat… A to všechno plošně nebo i jen někde. Senzace. :)

Konečně se dostávám k hlavní části dnešního článku. Zmíněná kamarádka totiž fotí, vážně krásně. Ale to není všechno. Pak si s tím hodiny hraje ve Photoshopu a nakonec z té práce vyleze něco neuvěřitelného. Jen se podívejte sami na její ukázky. Fakt paráda a můj čirý obdiv. No a znáte to. Slovo dalo slovo, a já se jí vecpal na jedno focení s modelkou coby asistent. Někdo holt musí ty odrazky držet, pomáhat a tak. :D Každopádně jsem byl rád, že se přiučím, jak takové profi focení někde v terénu funguje. A říkal jsem si, že si to třeba i sám vyzkouším. Láká mě to už dlouho.

Nosná myšlenka byla nafotit holčinu jako čarodějnici v barevném dýmu, se kterým už párkrát kámoška experimentovala. Byl jsem zvědavý, jak to funguje a nemohl se dočkat. V neděli v půl sedmé ráno, kdy mám obvykle hlubokou půlnoc, jsem se vykodrcal z postele, něco málo do sebe kopnul – nemyslím panáka, vtipálci – a vyrazil směr obora kolem letohrádku Hvězda. Na místě jsme se postupně našli, prozkoumali terén, a když jsme objevili ideální místo a modelka se dostylizovala do role čarodějnice, mohli jsme začít. Kamarádka cvakala jeden snímek za druhým, já pomáhal s nasvícením scény a bedlivě sledoval dění. Byla to docela sranda, neboť holčina nebyla žádný suchar. Užili jsme si to.

Ke konci se povedlo a přišla moje chvíle, kdy jsem nebyl potřeba. Mohl jsem si tak zkusit udělat aspoň pár vlastních snímků určených k dalšímu hraní v počítači. Zatímco kamarádka tedy fotila zepředu, já využil boční pozici a cvaknul naší čarodějku odsud. Výsledek po finálním zpracování můžete vidět níže. Upřímně, jsem na něj docela pyšný. Je to asi první taková výraznější úprava, kor s modelkou. :)

No a pak jsme se rozloučili, dali cestou ještě naprosto předražený kafe s mizernou obsluhou v Costě a jeli si po svých. Shrnuto, byla to fajn zkušenost a příjemně strávené dopoledne. :)

Poslední věcí, která mě teď docela drží je snaha naučit se fotit produktové foto na bílém pozadí. Potřebuju to do takového soukromého projektu a nikdo jiný to za mě neudělá. :D Každopádně pokud to má nějak vypadat, s jednou lampičkou a papírem A3 na zemi to prostě nejde, i kdybyste se na hlavu stavěli. Takže jsem se během posledních dnů poněkud rozjel a pořídil ještě další vybavení. Tentokrát řekněme ateliérové. Především silné studiové světlo tzv. „daylight“, dále odrazné desky, papírové pozadí v roli a deštník na rozptyl příliš tvrdého světla.

Asi takhle, prachy lítají, ale je to fajn experimentování, činnost, co má smysl a dává mi nové možnosti. A mám se rozvíjet ne? Tak se rozvíjím. :D Níže pár ukázek pokusů o produktové foto vhodné třeba do eshopu.

Ze sbírek jedné ne moc známé univerzity. :P

Tak či tak, jednou bych tohle všechno rád využil i jako možný přivýdělek. Tedy, až se to naučím pořádně. Zatím bych rád zkusil fotit ty modelky aspoň formou tzv. TFP, což je domluvené focení s někým dalším bez nároku na honorář. Obě strany se naučí co a jak, získají cenné zkušenosti, ve výsledku pěkné fotky a snad i fajn zážitky. A i seznámit se s novými lidmi je fajn. Mimochodem říká se, že fotografové jsou sexy. :D No, uvidíme, co bude dál. Kdyby měla některá pražanda zájem o nafocení, můžem to zkusit. Teď ještě abych se taky vrhl na tu absolventku, ale to se mi prostě nechce a nechce. :P

No a to je pro dnešek vše. vím, že jsem tak trochu skákal z tématu do tématu a možná je to celé zamotané, ale ono se mi to všechno dost prolíná. Chvíli zkouším portrét, pak produktovky, následně vyrazím do města a fotím si třeba staré lucerny… Prostě jak je nálada. A nejde to úplně rozčlenit. Stejně tak i tenhle článek. Nebo asi jde, ale zas nechci tím strávit x hodin. To radši napíšu zase další o něčem jiném. :D Pokud vás zajímají i mé starší fotopokusy, tak nahlédněte do galerie. A teď už ahoj a focení zdar! :)