Před pár dny obletěla svět smutná zpráva o smrti známého a v mnoha kruzích oblíbeného fyzika Stephena Hawkinga. Jelikož patřil spolu s Einsteinem k mým nejoblíbenějším vědcům, vždy jsem si ho vážil, a obecně je považován za jednoho z nejlepších myslitelů vůbec, chtěl jsem mu alespoň takto neuměle vzdát hold. Nejprve jsem chtěl napsat klasický medailonek, ale nakonec jsem se raději po letech odkládání konečně podíval na snímek Teorie všeho (v originále Theory of Everything), který pojednává právě o jeho životě, a rozhodl se spíš pro recenzi tohoto smutného, a přesto nádherného díla.
Nejprve nás zavede do 60. let, kdy mladý Hawking studuje prestižní univerzitu v Cambridge. Nepatří zrovna k nejpilnějším studentům univerzity v Cambridgi, ale už je vidět zvolna prosakující genialita. Úkoly zvládá na poslední chvíli, jeho pohled na různé teorie předjímá budoucí úspěch na poli fyziky a kromě toho žije běžný studentský život. Brzy se setkává se svou životní láskou, Jane, a vše vypadá na skvělou budoucnost. Bohužel, náznaky počínající choroby na sebe nenechají dlouho čekat. Stephen brzy zjišťuje děsivou diagnozu – amyotrofická laterální skleróza, což je i dnes neléčitelné neurogenerativní onemocnění postihující motoriku, později základní životní potřeby jako dýchání či polykání, a nakonec vedoucí ke smrti. Lékaři mu dávají dva roky bez jakékoliv šance na zlepšení. Pro mladého vědce něco nepředstavitelného. Přesto i v této osobní krizi získává obrovskou podporu své, nyní již ženy, Jane. Ta se o něj stará, vlastně téměř obětuje vlastní život, jen aby mu byla stále na blízku. Přesto film nevyznívá vyloženě negativně. Naopak. Ale nechci to tu rozvádět do detailů a spoilerovat.
Víte, cokoliv tady napíšu budou jen klišé a plané řeči. Tohle se prostě musí vidět a jen obdivovat tu sílu. Stephen Hawking dosáhl úspěchů, o kterých mnozí jen sní, a i přes nepřízeň osudu si zachoval nadhled a docela drsný humor. Viz některé rozhovory, kdy si dokázal dělat legraci ze sebe sama i svého onemocnění. Ve filmu je vidět jen pár střípků, ale když si přečtete jeho životopis nebo alespoň různé články o jeho životě, nestačíte se divit.
Osobně jsem ho vždycky obdivoval za tento přístup. Byl to bojovník, a i přes původní odhady se s nemocí dokázal rvát neuvěřitelných 60 let. Zcela paralyzovaný a odkázaný na vozík a počítačový syntetizátor řeči. I tak zvládl s pomocí asi čtyř ovládacích čudlíků napsat několik knih, z nichž většina, například známá Stručná historie času, se stala bestsellery. Celý život se věnoval studiu vesmíru, času a prostoru, černých děr a různých dalších fenoménů teoretické fyziky. Zároveň se snažil se o popularizaci těchto poměrně náročných témat i mezi laickou veřejností. Dokonce se spolu s dcerou podílel na knize pro malé děti. Neuvěřitelný záběr!
Úžasné je i to, že i když manželství s Jane nakonec nevydrželo a později vstoupil do svazku se svou ošetřovatelkou, nakonec se k sobě zase vrátili. Nikdy ho zcela neopustila a vždy zůstali blízkými přáteli. Film toto všechno zachycuje a dává nahlédnout do osudu jednoho pokorného, a přesto výjimečného člověka. Velkou měrou přispívá uchvacující výkon Eddieho Redmayna, kterého považuji za jednoho z nejlepších herců dnešních dní. Dále pak třeba sympatický Daniel Thewlis nebo Felicity Jones v roli Jane. Skvělá hudba příběh vynáší ještě o pár řádů výš a nepopírám, že jsem byl místy naměkko. Často. No, to je jedno. Chtěl jsem vám sem hodit odkaz na některou skladbu, ale prostě nejsem schopen vybrat jednu nejlepší. Tak si to radši na Youtube či jinde pusťte celé. Jedná se o jeden z nejlepších soundtracků za mnoho let.
Nechci tady popisovat každý detail, to bychom tu byli opravdu dlouho. Pusťte si film sami a uvidíte. Stojí to za to! Teorie všeho je smutný, a přesto krásný snímek o jednom úžasném člověku a o smíření se sama sebou. Přijetí strašného osudu a o tom, že vždycky se dá udělat víc, než se zdá. A žít naplno, dokud to aspoň trochu jde. Važme si proto toho, co máme, a radujme se i z maličkostí. Zní to možná banálně, ale ono, ač se to často nezdá, vždy může být hůř a ve vteřině lze o vše přijít. A naopak věřme, že ať je sebe hůř, vždy je naděje a vždy se dá alespoň nějak bojovat.
Stephen W. Hawking zemřel 14. března 2018, ale díky svému obsáhlému dílu, a především pozitivnímu přístupu ke všem útrapám, které mu jeho nemoc přinesla, zde zůstane navždy.
Celkové hodnocení: 100 %
