Výprava do neznáma

Políbila mě můza, tak tady máte po hodně dlouhé době takovou jednu kratičkou povídku. No spíš takovou blbinku. Ale co, užije si ji. ;)


Brodili se nepřátelským terénem posetým bílými popínajícími se liánami, či co to bylo. Odpudivé zkroucené výtvory rozmaru přírody. Byly všude a pod nohami šustily a křupaly jako čerstvě padlý sníh. Mdlá vzpomínka na domov, který nechali tak daleko za sebou. Výprava neúnavně pokračovala dál pod vedením zkušeného Richarda Atkinse, dobrodruha, který měl za sebou již nespočet expedicí a byl nejzkušenější. Cesta však tentokrát nevedla do pouští Afriky či pralesa Amazonie. To znal a již to nevnímal jako výzvu. Ne. Tady bylo v sázce mnohem víc. Tato místa už lidské oko dlouho nespatřilo. Tajemná a nebezpečná.

„Je to blízko, cítím, že jsme na dosah,“ řekl a otřel si krůpěje potu z čela.

Snažili se už několik hodin, byli unavení a síly rychle docházely. Bolely je snad všechny kosti, do nohou se zapichovaly neúprosné úlomky neznámého původu. Čekali, že to bude těžké, ale že až tak? To si nikdo z nich nedokázal ani představit. Ale bylo pozdě vrátit se.

„Odpočineme si,“ odpověděl mu George Philleas, benjamínek výpravy.

Bylo mu teprve 20 a bylo to poprvé, co před ním stál podobný úkol. Náčelník se podíval na hodinky na stříbrném řetízku a zachmuřil čelo.

„Ne, musíme dál. Není čas. Brzo padne soumrak a není bezpečné zde setrvat. Kdo ví, co tu číhá za bestie,“ odvětil mu.

Pokračovali. Atkins věděl, že to tu někde je. Prostě v úspěch své výpravy věřil. Prastaré svazky, kterých pročetl desítky mu dávaly neochvějnou naději. Ještě pár kroků, odhrabání několika nánosů a pak…

„Je to tu, přátelé! Legendy opravdu nelhaly. Je tu!“ vykřikl.

Před jejich zraky se zjevil cíl jejich výpravy. Bájná podlaha, léta ztracená pod vší tou bílou sutí a opředená legendami, kterým nikdo už ani nevěřil. Byla tu. Padli na kolena a děkovali Bohu. Dokázali to…


Dovětek: Ano přátelé, i takto to při troše fantazie může vypadat, když žabák uklízí totálně zaneřáděný pokoj. Papírové odstřižky všude, rozházené kusy oblečení, všemožné nástroje a pomůcky k vyrábění všeho možného, štětce a skicy, mezi tím vším štosy zpracovaných otázek a témat k absolutoriu… Jo, jsem bordelář, ale občas mě to prostě popadne a už toho mám dost. Takže konečně zas naklizeno a připraveno na návštěvu kamarádky. :P

1 komentář

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *