Jelikož bylo včera hezky, vydali jsme se s Majdalenkou na náš úplně první společný výlet:) Nejprve jsme plánovali Mníšek pod Brdy, pochod přírodou a pak z Dobřejovic (nebo něčeho takového) zpátky do Prahy, ale nakonec jsme se rozhodli pro návštěvu zámku Dobříš. Oba máme rádi historii, cesta není příliš dlouhá ani komplikovaná a už jsme tam dlouho nebyli. No, a tak se jelo.
Ranní vstávání bylo trošku obtížné, ale nezaspal jsem a kolem desáté už jsem vyhlížel Majdu s lístky na vlak v kapse. Cesta docela utíkala a za hoďku a půl už jsme byli v Dobříši. Teda kdesi na okraji. I přes naši pokročilou znalost turistického značení a vytříbený orientační smysl jsme nakonec chvíli bloudili. I na Google mapy došlo. Ten den nejednou:P
Překvapení nás ale čekalo na zámku. Poslední prohlídka samozřejmě proběhla chvíli před naším příchodem a pak byl zámek pro veřejnost uzavřen kvůli svatbě. Holt pokračuji v zavedené tradici, kdy první návštěva zámku obvykle skýtá uzavřený vstup:D No nic, stane se. Ale co teď? Jelikož nedaleko odsud se nachází Strž a letní sídlo Karla Čapka, po obědě vedly naše kroky tam. Je to pár kilometrů od Dobříše, takže došlo i na tu původně plánovanou procházku přírodou, která je v tomhle kraji mimochodem moc pěkná. Mám rád rybníky, otevřené výhledy do kraje… Bylo to fajn:)
Opět trocha hledání a čučení do navigace, ale nakonec se povedlo a našli jsme vše. Památník Karla Čapka, hrdě nesoucí název obelisk, jeho letní sídlo předělané na muzeum a rybník Strž. Měli tam zajímavé expozice včetně například milostných dopisů jakési Věře Hrůzové ale také manželce Olze. Zajímavé je, že kdysi dávno jsem tu byl se základní školou a matně se mi to vybavovalo:)
Po obhlídce jsme se vydali podél rybníka zpátky a Majda si vycachtala nožky jako Rusalka v rybníčku. Cestou na vlak došlo i na vytouženou zmrzlinu, takže spokojenost největší:) Ačkoliv vzdálenost do Prahy byla samozřejmě stejná, přesto to uběhlo nějak rychleji. Možná únava či co. Ale brzy jsme byli zase doma.
Byl to moc hezký výlet, i bez návštěvy zámku. Nohy to ještě chvíli rozdýchávaj, ale to se vsákne. Holt nejsou zvyklé a bude to příště chtít lepší obutí než běžný kecky. Ale užili jsme si to a už se moc těším na další výpravu:)
Kompletní galerie
