Víkend v Příbrami

Přátelé, dnes to bude přesně ten typ osobního výplodu, na kterej asi nejste nikdo zvědavej, ale to je fuk. Holt to jednou přežijete. :-D

Právě jsem se vrátil z Příbrami, kde jsem si užil nádherný víkendový rande s Ájou. Vlastně první mimo Prahu takhle přes noc od Pádu. No jo, mám nějaké štěstí na cestování. Ale Příbram je jen hoďka cesty, což je úplně krásný. Jen to tahání bagáže je někdy namáhavý :-)

Samozřejmě nebudu zabíhat do podrobností, co bylo či nebylo – do těch vám nic není :) – ale prostě jsou věci, co ven musí. A to je, že je mi nádherně. Ano, po období depek, básniček o smrti a zmaru nebo debatování o nezdarech s přáteli nad šálkem čaje a s vodnicí, mám konečně fakt pozitivní náladu. Jsem v euforii, nabitej energií a s vírou, že je všechno jak má. Ani nevíte, jak mi to chybělo.

Randíme spolu asi tři týdny, ale líbí se mi, jak se to od začátku vyvíjí. Jo, je to chvilka, ale někdy prostě cítíte, že to tam je. Prostě si padnete do oka a už to jede. Skoro samo. Vidíte to, cítíte. Žádné vyhýbavé odpovědi, žádné hrátky. Ne. Prostě to klape. :) Komplimenty jí skládám raději osobně, ale prostě ona je úžasná. Milej, veselej a ukecanej človek se smyslem pro humor a nádhernýma modrošedýma očičkama…

A teď to víte. Žabák zblbnul. :-D