Trvalo to dlouhá léta, ale až dnes jsem měl tu správnou náladu a konečně jsem si pustil Amélii z Montmartru. No, nebyl bych to já, abych toho nevyužil a nenapsal krátkou recenzi:)
Je to hodně diskutovaný film a myslím, že je to jeden z těch, co stojí za to vidět. Upřímně, nemůžu říct, že se mi přímo líbil, jeho tempo je hodně pomalé, stylizace a občasné prolínání reality s fantazií matoucí a jednání postav občas ne zrovna logické, ale něco na něm prostě je. Už úvod byl docela brutální. Máma cvok, táta cvok, rybka cvok… Většina okolí jsou prostě divní lidi a tohle rozvržení se prolíná většinou filmu. Marně bych hledal někoho normálnějšího. A pak je tu Amélie. Tichá a uzavřená, která tajně touží po lásce a spřízněné duši, která by jí vyvedla z osamění, výborně zahraná Audrey Tautou. K tomu si představte kulisy Paříže asi 70. Let, povedeně provázané osudy několika hlavních postav a občasné střídání radosti ze života a pomáhání druhým a pocit nepochopení a frustrace.
Jakožto fanoušek soundtracků musím v neposlední řadě zmínit nádhernou hudbu, kterou milují i lidé, kteří film dosud neviděli. Titulní skladba Comptine d`un autre été patří právem k těm nejznámějším. Plná emocí, zklamání i naděje. Pro mě osobně je soundtrack hlavní důvod, proč jsem se o film vůbec začal zajímat. Yann Tiersen rozhodně umí zaujmout:)
Poučen svou předchozí extrémně dlouhou recenzí na Batman v Superman tuhle raději zavřu, než zas začne být zbytečně extrémně dlouhá:D Amélie určitě není pro každého a sám nevím, jestli jsem všechny dějové roviny plně a správně pochopil, ale ono na tom vlastně zas tolik nezáleží. I přes pár děr v jednání postav a nějaké nelogičnosti má film zajímavou myšlenku, dobře se na něj kouká a určitě ho vřele doporučuju.
Celkové hodnocení: 70 %
Níže si můžete film připomenout ústřední skladbou. Koukám, že je jedna ráno, tak to máte na dobrou noc:)