Dneska mě napadla taková nahodilá podivnost. Jsem poslední dny v takovém střídavém psychickém stavu. Chvíli pohoda a euforie, vtípky, vzápětí pak zase frustrace a splíny. Ale není to tak zlé, jak to možná z básničky vypadá. Naopak. Měla to být jen humorná kravina. No, pojďme na to:D
Zase na mě sedla depka,
kéž by mě už klepla pepka.
Přišlo by to znenadání,
měl bych pokoj od brblání.
Jedno „lup“ a je to tu,
já se skácím v záchvatu.
Takže ať mě trefí hned,
stejně mě už sere svět.
Depka, pepka nebo lebka,
dneska chci být samolepka.
Ze všeho mi dávno hráblo,
duševno si na dno sáhlo.
Tak už klepni, pepko moje,
strč mi kosu do orloje.
Já budu mít rázem klid
a všem bude taky líp.
A nebo ne, budu tady dál,
jen abych vás vtípky sral:D