Ahoj, ač jsem vám od těch vážných témat slíbil trochu oddech a jiný článek, nakonec sem hodím do placu tenhle. Víte, já se už prostě nasral! Za vulgarismus se omlouvám, ale je to tak a líp to vyjádřit nejde. Možná se ptáte, kdo mi co zase provedl, nebo co se stalo. Odpověď je ale prostá. Právě že se nestalo nic a nikdo mi ani nic neprovedl. Teda jo, ale že někteří kamarádi nejsou až takoví kamarádi, na to už jsem docela zvyklý. Smazání ze života pak pomáhá vcelku dobře. Ale ne, o tomhle teď psát nechci. Dnešním tématem totiž bude moje depkování. Ale trošku jinak než dosud. :)
Přiznám se, mám už prostě tohohle stavu dost. Rozumíte? Dost. Neustálé utápění v minulosti, přemítání co se stalo a nestalo, mohlo stát. Vlastně neustále mám hlavu plnou všeho možného bordelu. Myšlenek, co jen víří jedna přes druhou a nenechají mě jednoduše žít a užívat si. Ráno otevřu oči, a už to jede. Stres, vzpomínky… Kazí to všechno. Ani to blbý porno to nepřeruší. No, to tu vytahovat nebudu :P A přitom vlastně o nic nejde. Skoro by se dalo říct, že na to stěžování nebo depkaření nemám právo. A je to tak. Mám fungující rodinu, několik úžasných přátel, zažil jsem pár vztahů, a i když to třeba nakonec nedopadlo, tak vzpomínky zůstaly spíše pozitivní.
Co mají říkat ti, co nic z toho nezažili? Nepoznali lásku, nemají přátele, nikoho. Rodina je jen buzeruje ať se snaží jak chtějí, nemají práci, na zábavu není čas a zkrátka nemají vlastně nic. Nebo je trápí hendikep, jsou vážně nemocní či prostě při pohledu do zrcadla mají sto chutí ho rozbít. Já se teda za hezouna nepovažuju, ale rozhodně to tak zlé není a vlastně můžu být spokojený. Kór když se pěkně obleču, navoním a vyrazím do víru společnosti. A tak je to u mě se spoustou věcí. Když vidím kolem sebe ty rozháraný životy, pocity méněcennosti a deprese, já jsem vlastně šťastnej člověk. Tak proč se nechat ubíjet nějakým zlým já, co mi neustále našeptává, jak jsem k ničemu a jak to už lepší nebude. A přitom ono bude! Umím spoustu věcí, zpívat, tvořit… Vím, že jsem dobrý a spolehlivý kamarád pro ty, co to umí ocenit… Z toho všeho bych měl mít radost.
Ne, já prostě takhle dál už nemůžu. Nechci! Mám právo být šťastný, spokojený. Chci si užívat, co mám. Chci se přátelit s lidmi, co o to stojí a váží si toho, a kašlat na ty ostatní. Chci spoustu věcí, jen depkařit a utápět se ve zbytečných splínech ne. Není důvod. Když se nad sebou zamyslím, řekl bych, že jsem fajn chlápek, relativně pohledný a mám spoustu pozitiv. I chyb, ale to každý. A tohle je třeba mít na paměti a věřit tomu. Ne si říkat, jak to všechno stojí za pendrek.
Takže jak jsem napsal už v nadpisu tohohle výlevu, prostě říkám DOST! Můj život potřebuje změnu, vím to, ale mnohem víc potřebuju změnu já. Změnu uvažování, sebevnímání. Nová práce nebo třeba přidání na platu prostě nic nezmůže, pokud nezačnu přemýšlet jinak. Žít. Ne kdysi, ne zítra. Teď. Rozhodl jsem se pro restart mozku a přehrání softwaru. Místo programu Depresivní jouda 10.5 zavádím Pohodový žabák 1.0 a hotovo. Žádné depky, žádné řešení kravin, které stejně nemohu ovlivnit. Žádné truchlení pro lidi, kterým jsem u zadku a ač mi třeba prošli životem, už v něm nechtějí být. Je to jejich volba, a víte co? Kašlu na ně.
Ne, já jsem ten, v jehož rukou je pocit štěstí nebo deprese. Ono to totiž opravdu je spíš o myšlení než o skutečnosti jako takové. Jestli na nás něco působí špatně nebo dobře je z velké části naše volba. Znáte to o poloprázdné resp. poloplné sklenici? Tak o tom mluvím. Neříkám, že se změním v pozitivitou překypujícího blbečka, co jásá, že mu auto ujelo jen jednu nožičku místo obou, ale změna je nutná, jinak se akorát zblázním. A mí přátelé se mnou. A to přece nechceme nikdo. :)
Uvidíme, jestli mi tenhle pohled vydrží, nebo ne. Kdo ví. Ale pokusit se musím. Pravdou je, že depky ničemu nepomůžou. Spíš naopak. Lepší je si užívat život, co to jde. Mít radost ze všeho, co máme, děláme a co nám každý den přináší. Vždy se najde něco pozitivního, co má schopnost zastínit to špatné. Jen to najít a uvědomit si to. V sobě. Všichni máme tu moc!
A vy mi pište, co si o tom myslíte a třeba co vám pomohlo v podobných krizích. Mějte se a buďte v pohodě. Je to těžký, ale jinak to nejde. :)
Paráda! Ale moc to nepřeháněj, abys nebyl jako YesMan :) Mě třeba pomohlo se nestýkat s lidmi s podobným negativním myšlením, sice jsem přišla o některé hodně blízké, ale oni byli to, co mě táhlo dolů.
Díky, zlato. To se neboj. :D K tomu dalšímu, něco na tom je. Holt, někteří jsou takové pijavice a lepší je od nich utéct. :D Ale já takové spíš nemám. Mám kolem sebe super lidi. :)
No Marťo, co na to napsat… Je to tzv. sebeterapie, která se odvíjí od momentální nálady. Kéž by se Ti to vážně přeplo v hlavě, vlastně všem depkujicim, ale obávám se, že to je vždy spojeno s něčím. Jen tak se probudit a říct si „dost“, už do minulosti nezabrousim, už se nebudu utapet zalem… je sakra těžké a pro hodně lidí nemožné. Je to tzv. jednorázovka. Co člověka mění a dává mu pocit štěstí, jsou prožitky. Nastavení v hlavě také funguje na základě prožitků. Ale ty si sepsal určitý kodex chování, který dle mého názoru zatím funguje, tak je možné, že se Ti to přenastavení povede I že dne na den, prostě ho aktivujes naštvaním😄. Pokud tvé výčty pozitiv, jak Ti vlastně nic nechybí, nejsou jen zoufale a ubezpecujici výkřiky do tmy, tak máš šanci do té hlavy to dostat. Každopádně Ti držím palce, jsem Tvého pokusu o nemožné😂součástí, tak Ti budu dávat zpětnou vazbu. A nemysli si, ač tu píšu trošku odrazujicim a moc nevěřícím způsobem, čti mezi řádky… Naopak by Tě právě toto mělo namotivovat a vyburcovat. Tak směle do toho žabáku😘😘😘
Ty ses moje zlaticko, Libenko. :-* Dekuju za hezky komentar. Hele, jak rikam, uvidime, jestli to vydrzi a k necemu to pomuze. Ja doufam, ze ano. Mimochodem ten kodex se tu casem taky asi objevi. V trochu predelane podobe. Proc si to syslit pro sebe, kdyz to muze pomoct i druhym. :)
Tomu říkám odhodlání! Držím palce v boji :)
Děkuji :)
Chvíli jsem se chtěla zeptat – kdo jsi – a co jsi udělal s žabákem.
Ale pak jsem si řekla, že tohle rozhodnutí je fakt velký a měl bys za něj dostat gigantickou pusu od každýho, koho potkáš (a neškleb se). Jsem moc ráda, že to takhle vidíš, držím moc palce. Kdyby cokoli, zkus určitě nějakýho terapeuta, který si s tebou povypráví na úrovni – něco jako doktorka Linda v Luciferovi… Jsi skvělej chlap a za tímhle tvým rozhodnutím budu stát a kdyby cokoli, víš, kde mě najít.
Já se zdržuju rad, co mi pomáhá, když, nejsem ten správný tvor :)
Moc děkuju Sonji. No, někdo mě čmajznul a vrátil lehce použitýho. :D Zatím jsem potkal jen Fandu, ale od něj teda pusu nechci. :D Každpoádně rad se nezdržuj, neb jsi jedna z těch, co mě k současnému stavu a „prozření“ navedli. :P
Jediný problém s depresiami (tými skutočnými) je ten, že sa nedajú zapnúť a vypnúť na povel. Nefunguje to na myšlienke „Zajtra vstanem a všetko bude ok, bude zo mňa iný človek“. Keby to bolo také jednoduché, nemáme tu milióny otupených ľudí na antidepresívach. Ale asi sa tu nebavíme o tej správnej depke….
Rád bych zdůraznil, že jsem nikde neuvedl, že mluvím o těch vážných klinických depresích. Tam je to asi blbý a takhle se to nejspíš nevyřeší. Těžko to zhodnotím. Já totiž ani nevím, co vlastně jsou ty moje. Někdo říká, že už jsem dávno zralej na psychiatra, jinej, že jsou to jen takový ty depčičky. Ale pokud bereme jako měřítko trvání a omezování užít si radost, tak to možná má blíž spíš k těm vážným. Fakt nevím. Každopádně článek jsem uvedl tím, že povyprávím o těch mých depkách. :) A vypnout na povel asi nejde nic. Na druhou stranu snažit se k jinému stavu prostě dojít, to lze určitě. Jde o to si to uvědomit a připustit takovou možnost. Že ne proto, že okolí je takové a makové, tak mám blbou náladu, ale protože neumím já v sobě pracovat s určitými vlivy okolí a správně je dešifrovat. Když šlápnu do lejna na chodníku, není to proto, že mě vesmír nenávidí. Prostě jsem jen jako obvykle čuměl do mobilu. Tohle je podobný. :)
Do nich, nandej jim to! Je moc fajn, že sis tohle řekl. Ono je to vážně důležité. I jako člověk, co na tyhle věci baští pilulky, můžu říct, že takováhle, jak už tu někdo řekl, sebeterapie, opravdu pomáhá. Jen je těžké ji zvládnout. Hrozně těžké.
Nicméně jsem ráda, že tys to udělal, a doufám, že ti to vydrží. Určitě to bude super! :3
Taky doufám. Děkuju za podporu a snad se podaří. :)