Tak už zase studuju!

Už je to tak, přátelé. Po úspěšném dodělání vošky jsem sice chvíli dumal, zda jít dál, nebo se na to už vybodnout a mít klid. Ale nakonec jsem se rozhodl, že do dalšího studia ještě půjdu. Kamarádi na mě tlačili už od začátku, že bych byl vůl, kdybych to nedotáhl aspoň k tomu bakaláři. No, mají pravdu. Mimoto co můžu ztratit kromě trochy peněz? Hmm, no nevím, jestli jsem tak bohatej, abych padesát tisíc považoval za trochu, ale co už. Kdybych posčítal náklady za všechny možný kraviny za poslední roky, asi bych čuměl. :D Mimoto půlku mi zasponzorovali rodičové a něco přidala i babička, takže to nakonec nebude až taková pálka a šok pro peněženku. Poznámka do deníčku: Pátrání po ztraceném bohatém strýčkovi kdesi v Americe je stále neúspěšné. Takže kdybyste se za něj někdo chtěl prohlásit, můžete. :D

Nu, takže někdy od přelomu září a října jsem oficiálně studentem na slavném UJAKu, tentokrát v oboru vzdělávání dospělých. Hurá, třikrát sláva. Ale výhodou je, že my jako absolventi vyšší školy to máme jen na rok nepodmíněně. To samozřejmě nenalákalo jen mě, takže jsme se v lavicích sešli z velké části jako stará známá parta. Což je fajn. A protože jsem široko daleko největší macho, hned po prvním dni jsem se demokraticky prohlásil tvůrcem a adminem naší facebookové studijní skupiny. No, kdo jiný už, než žabí imperátor? :D Ba ne, diktatura se nekoná. Prozatím. Ale mám přeci jen nějaké zkušenosti a někdo to dělat musí. Ona totiž taková skupina je skvělej podpůrnej nástroj ke sbírání a organizování informací ke studiu, sdílení otázek, debatování o zadaných seminárkách a podobně. Jo, kdyby tohle za nás bylo. Tak či tak, já se vždycky v rámci školy spíš tak nějak vezu spolu s ostatními, kteří si dělají zápisky a hlídají všechno možné, a nějaké zpracovávání otázek nebo pamatování si termínu jde zcela mimo mě, chtěl jsem být aspoň takhle užitečný a trošku jim to vrátit. Stejně na to mám čas, na rozdíl od všech těch mamin s haranty na krku a náročnou prací. A v neposlední řadě, baví mě to. :) Takže jsem nám udělal pěkný obrázek do záhlaví, poskládal přehledně hlavní informace a teď si užívám, jak to pěkně všechno funguje a dělám ten IT support. :D

Ale když se zamyslím nad tou školou jako takovou, je to fičák, to vám povím. Ať má pověst jakoukoliv, je to náročný.Tohle nejsou tři roky lážo plážo studování jako dřív. Naopak. Viděli jsme se zatím teprve dva celé víkendy někdy od osmi do šesti večer, jen s pauzou na oběd. To je samo o sobě dost drsný. A to už příští víkend prý něco píšeme. Neptejte se co. Fakt nevím, nejspíš jsem zase kreslil oko. Ale musím na to už aspoň trochu kouknout, nejlíp tím okem. :D Nejhorší je, že v únoru už máme odevzdávat hotovou bakalářku. Někdy loni jsem touhle dobou teprve dával dohromady první kousky absolventky a všechny ty ošklivé zkoušky byly kdesi daleko za mlhou. Ehm, teď je všechno tak nějak blíž. Spíš máme pocit, že jen co jsme začli, už se to na nás valí ze všech stran a za chvíli je tu konečná stanice.

Mě tak teď čeká dát dohromady aspoň 40 normostran textu o vzdělávání dospělých a konceptu celoživotního učení. Hmm, co jsem komu udělal? Ale jde to zatím dobře. Nevěděl jsem, jak to uchopit, ale kamarád mi stejně jako u absolventky pomohl napřímit směr, takže paráda. Už mám krásných 20 normostran, začínám se babrat s praktickou částí a stránky se rychle kupí jedna za druhou. Vlastně jsem tomu věnoval jen pár dnů, a spoustu vodnic, ale jsem už v půlce. Uff. Já to říkám pořád, že nejtěžší je začít. Vedoucího jsem si zajistil jednoho z mých oblíbených profesorů, co mě učil ty tři roky na Podskalské a myslím, že spolupráce s ním bude fajn. Je to takový pohodový strejda s pupendem, je nad věcí, s ničím se moc nepáře, a to mám rád. Už na Podskalské mě dostalo, jak vyprávěl, že dřív býval krizovým manažerem, ale měl z toho stres. Pak ho klepl infarkt a od té doby si užívá důchod a JEN učí. No řekněte, není to boží úvodní slovo? Získal si mě, u absolutorií na mě byl hodný a má práce se mu líbila, tak mě moc potěšilo, že si mě vzal pod křídla i tentokrát. Teď ještě udělat dotazníkový průzkum, zpracovat ho a můžu se pomalu chystat k tisku. Do toho se blíží klasické zkouškové, Vánoce, silvestrovská chata s přáteli… A pak to přijde. Ještě pár víkendů docházky a najednou: „Nazdar státnice, co vy tady?“ Ale nejspíš nejsem sám, co si říká, do čeho se to sakra zas pustil. Jo, studium není prdel. A to jsou na tom lidi hůř. Třeba můj nejlepší kamarád šel letos do sebe, KONEČNĚ, a začal pěkně od prváku studovat IT. Jo, má tam programování, 3D tisk… To ho baví, takže super. Jenže na rozdíl ode mě, on tam má i takovou matematiku, mou odvěkou nemesis. A to už tak fajn není, co myslíte? Ale on to zvládne, je to chytrej kluk. Všichni to zvládneme. Jako vždycky. Musíme.

A je to! Srdíčko jsem si tu do deníčku vylil, držte palce a brzy zase ahoj. Já mizím psát další stránky. :)

Mohlo by vás zajímat

2 komentáře

    1. No, zaprvé to má blízko k tomu, co jsem už studoval, tedy personalistiku, a líbí se mi. A zadruhé byl to jediný navazující obor v rámci té školy, co pro nás byl letos možný na to rychlé dostudování. :D

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.