Jak vypadají naše Vánoce

A jsou tu po roce zase! Vánoce. Jedněmi proklínané, druhými milované. Já tedy patřím určitě k té druhé skupině. Ač zimu jako takovou nijak zvlášť nemusím, tak Vánoce miluju a i když ani mě nemine předsváteční uklízení, stejně si je pokaždé užiju. A jelikož to tady na blogu chce zase trošku svěží vítr v tématech, rozhodl jsem se s vámi podělit zase jednou o osobnější příspěvek, totiž o to, jak vypadají ty naše. Jak obvykle probíhají? Jaké zvyky a tradice dodržujeme a jak probíhá náš Štědrý den? O tom všem se dočtete v dnešním článku. :)

Asi by se hodilo říct, že Vánoce spolu s mikulášskou nadílkou a narozeninami patří k posledním tradicím z dětství, které doma ještě nějak dodržujeme v původní podobě. Že prý už jsme na to s bratrem staří, či co. :D No dobře, je mi už něco málo přes třicet, ale myslím, že tohle přece není o věku. Věřím, že stojí za to si udržet alespoň takové drobné milé střípky z dětství i v dospělém životě. Ten je mnohdy šedý a monotónní, a tak se počítá každé podobné vytržení. Každá radostná epizoda v něm má smysl. :)

Výzdoba, stromeček a tak dále

Rovnou říkám, že jsem docela konzerva a moje pojetí Vánoc tomu odpovídá. Takže ano, miluju kýčovitý a přeplácaný vánoční stromeček, na kterém se třpytí SKLENĚNÉ ozdoby všech barev a druhů, blikající žárovičky, stříbrné či zlaté řetězy… Jak tohle obecně moc nemusím, tak k Vánocům prostě podobné zhůvěřilosti patří. To poslední, co bych řešil je, zda mám všechny ozdoby ve fialovém tónu nebo zda můžu dát ještě jeden řetěz támhle na větvičku. Jistěže! Klidně dva, tři… No dobře, trošku citu to přece jen chce. Když vidím ty americké domy načančané a osvětlené tak moc, že by se i ten jejich Santa vyděsil a zalezl zpátky někam k pólu, tak mě jímá závrať. :D Totéž platí o všech těch asijských dekoracích, jako jsou všemi barvami blikající plastové stromečky v oknech, svíčky, chaloupky a tak dále. Myslím, že do českých Vánoc zkrátka nepatří.

Stromek jsme ale až na dvě výjimky měli vždycky umělý. První vydržel asi dvacet let a teď máme nový, o fous menší. Jo, vím, že živý by byl asi hezčí, ale tak tohle je praktičtější, při dnešních cenách hospodárnější a především, vždycky nám přišlo zbytečný kuchnout kvůli pár dnům někde v přírodě krásný zdravý stromek. V posledních letech ho zdobíme až tak den dva předem, ale dřív jsme ho chystali co nejdříve a naopak jeho uklizení jsem prosazoval co nejpozději. Klidně až skoro do února. No, jelikož máme teď dvě koťata, parádní raubíře, možná se neplánovaně odporoučí i s ozdobami o něco dříve. :D (edit: Letos nakonec zdobil táta a kvůli kočkám nakonec vyhrála slaměná varianta. Škoda no, já radši ty koule, ale aspoň nám ještě chvíli vydrží. :) )

Co nesmí chybět, je adventní věnec ozdobený větvičkami se čtyřmi svíčkami. A jak to bývá zvykem, každý týden zapálíme jednu, až nakonec hoří všechny. To je jedna z mála tradic, které opravdu dodržujeme. Tedy spíše máma, neb já většinou někde lítám. Ale občas taky ne. :) Mimochodem už jsem vám říkal, že miluju svíčky a jejich mihotající uklidňující světlo? Až vyrostu, chci být pyromanem. :D

Dopis Ježískovi

U nás zásadně naděluje Ježíšek, nikoliv to červené pupkaté individum s kamionem coly. Tedy, já už od nějakých pěti let vím, jak se věci mají a už ve školce jsem dětem kazil iluze, ale to sem nepatří. :P Každopádně dopis nesmí chybět, obvykle nějak originálně pojatý. Ať už ručně kaligraficky psaný nebo třeba vytištěný formou objednávky s adresou nebe a tak dále. Budete se smát, ale z recese ho píšu dodneška, i když většinou na poslední chvíli. A samozřejmě nesmím opomenout, jak jsem byl celý rok hodný. O:) Aby došel expresně, pálím ho vždycky v plameni. Tak mě napadá, bůhví, kam ho vlastně posílám. Nebe to asi nebude… No jo, magor jsem a magor budu. :D

Hledání dárků

Teď malá odbočka do historie. Hledali jste jako malí schované dárky? Přiznám se, že já ano, byla to taková moje osobní tradice. A obvykle jsem byl úspěšný. Ono v panelákovém bytě zase tolik skrýší nebylo, tak to bylo jen otázkou času. Obvykle byly ve skříni na chodbě, kde pod různými nepoužívanými kusy oblečení a vedle staré rozladěné kytary čekaly na svou chvíli. Druhou volbou byl úložný prostor postele rodičů. Ale nemyslete si, že jsem je i rozbaloval. To zase ne. Tím bych si přece zkazil překvapení a radost ze Štědrého dne. Mně jen stačilo, že jsem je našel. To bylo cílem, z něhož pramenil pocit zadostiučinění. A taky možná klid, že se na mě nezapomnělo. :D Samozřejmě dnes už tohle nemám zapotřebí. Dárky budou a to je hlavní. Teda není to hlavní, ale víte jak to myslím. :)

Žrací orgie

Máme stromek i výzdobu, dárky se už někde poflakují v úkrytu a dopis úspěšně putuje k šéfovi celého toho chaosu kolem. Co dál? Papání! Jestli je některá část roku neoficiálním svátkem obžerství, jsou to právě Vánoce. Mnohé variace cukroví se na nás valí ze všech stran a úplně žadoní, abychom jim podlehli. Tu linecké, tu rumová kulička a šup! Přes pupek si nevidíme na čůr… No jo, pardón. :D Ale holt tak už to je. Mlsáme a kyneme. Osobně miluju právě pěkně tuzemákem nacucané vychlazené kuličky. Ale já jsem žába žravá a spasu vše, co najdu. :) Samostatnou výzvou je pak bramborový salát. Totiž lavor téhle dobroty. Každý vám řekne, že ten jeho je nejlepší, ale ne. Pravda je jiná. Totiž nejlepší je ten náš. :D

„Sbohem nohy, uvidíme se na jaře.“ Jedna z nejlepších hlášek v Simpsnech :P

Co dávají v bedně?

A pojďme na pohádky. Ty totiž nesmí chybět o žádných správných Vánocích. Nebudu se opakovat, a jelikož jsem o nich napsal loni, ukněte tady. Jasně, rád se podívám i na tvorbu z poslední doby, ale co naplat, není to ono. Ty třicet ale i padesát let staré příběhy stále vedou, ať se jedná o Princeznu se zlatou hvězdou na čele nebo Mrazíka.

Štědrý den

Nevím jak u vás, ale u nás to je prostě den jako kdykoliv o víkendu. Tedy volný čas na zájmy, koníčky, čumění na bednu a prostě co vás napadne. Většinu dne si něco tvořím zalezlý u sebe, surfuju na netu nebo dodělávám poslední přípravy dárků, úklidu a tak. Vodní dýmka obvykle taky nezahálí. :)

Když jsme byli malí, tak večer došlo párkrát na pouštění lodiček z ořechových skořápek a svíček v lavoru a i krájení jablka, ale jinak tohle neděláme. Ani žádné házení botou, lití olova a podobně. Holt měšťáci no. :) To zajímavější přijde záhy.

I Finnýsek byl hodný dostal nějaké ty dobroty a hračky. :)

Večeře

Konečně se dostávám k večeři a dále k nadílce. Všichni se pěkně oblečeme a už se podává na talíř. Ač tradice velí kapra, v naší rodině se vždy dávala přednost řízkům, především kuřecím. Jen babička si šmakovala na rybě. Jako příloha je nutností skvělý a správně uleželý bramborový salát od mamky. Kdyby chyběl, bylo by prostě zle. :P Nevím jak je to jinde, ale u nás se čeká, až dojí všichni. Tak to je a jediný, kdo smí od stolu dřív, je máma coby hospodyně. Dřív jsme všichni spěchali, aby byla co nejdřív nadílka, která následovala hned po jídle – a především táta nám to sabotoval přídavky – ale teď už mu stačí méně a vlastně ani my už nespěcháme a většinou dáme přednost ještě nově uvedené pohádce. Tedy on v tom často není rozdíl, neboť pohádka stojí za starou bačkoru a radši jí vypneme a jde se na dárky. Nezapomenutelný zážitek byli Tři princové, které jsme vydrželi asi deset minut.

A jde se nadělovat

Vrchol celého dne a konec, hlavně dříve, neubíhajícího čekání, co nám Ježíšek přinesl. Postupem času se ustálila taková dvousměnná forma. Nejprve se ke stromku nanosí naše dárky pro rodiče, a pak se zdekujeme do ústraní a necháme rodič… Ehm, Ježíška dělat jeho práci. A pak už je to asi stejné jako u vás nebo kdekoliv jinde. Cinkání zvonečku, koledy, které se na třetí pokus povedlo spustit z domácího kina a kouzlo okamžiku, který se prostě neomrzí. Tma, svíčky a lehce osvětlený stromeček s kupou dárků. Každý rok jsme varováni, že jich bude tentokrát méně, a přesto je to vždycky hora. Jasně, není mi deset, takže za ta léta přibyl cynismus a prostě určitý nadhled k tomu všemu, ale stejně to má pořád ten správný efekt. A alespoň na jednu chvíli v roce se fakt snažíme k sobě chovat hezky a vážit si všeho, co máme. A to se cení. Jo, mohlo by to být častěji, ale znáte to. A my jsme holt všichni banda choleriků. :D

Takhle vypadal stromek s nadílkou pár let zpátky. To byla asi nejbohatší, co pamatuju. :) Jinak telky si nevšímejte, ten krám už je naštěstí dávno pryč. :P
Každý rok se plánuje menší počet dárků, a každý rok to nějak nevyjde. :D

Upřímně, jsem zvědavý, jak to všechno proběhne letos. Bratr se s přítelkyní před pár měsíci odstěhoval do vlastního a dorazí na Vánoce až den poté. No a v jednom jen s rodiči to bude asi dost zvláštní tradice netradice. No uvidíme. Třeba se povede tohle všechno jen nějak transformovat do dospělejší podoby. Vzdávat se jí ale prostě odmítám. :D

A to je pro dnešek vše. Snad se vám tohle vánoční nahlédnutí do chodu jedné švihlé rodiny líbilo. Jestli chcete, můžete mi napsat váš pohled na ně. Jak prožíváte Vánoce u vás? Máte kapra nebo řízky? Daří se vám sváteční pohoda nebo dojde spíš na „Itálii“ jako u nás? Pište, pište. Rád si přečtu vaše komentáře. :)

Mohlo by vás zajímat

2 komentáře

  1. Já vánoce nějak neprožívám, u nás se to moc nenosilo. Tak jasně, byl stromeček večeře, dárky…ale už hodně dlouho nežijeme jako rodina pohromadě. Vlastně to je už 11 let, takže Vánoce se slaví na etapy, kdy se to zrovna komu kdy a kde hodí. Průměrně se vejdeme do doby mezi 11. – 28. prosincem. A i předtím byly vánoce posuvné, jak se to hodilo. U nás se nikdy ani nevěřilo na ježíška, už od školky jsme věděly, že nosí dárky rodiče – což jsem i tehdá ve školce řekla na plnou hubu a učitelky nevěděly, co si s tím prohlášením počít. Nikdy jsme na vánoce nijak zvlášť netrpěli…vlastně ani, když jsme byly děti, tak se to nijak zvlášť neřešilo. Spíš to bývala pruda, přetvářka, až to třískalo s dveřma. Nesnášela jsem každoroční mámino „A vzpomínáme na ty, co tu s námi letos nejsou“ – což mi přišlo neskutečně ubohý a skoro zlý, protože to bylo pár let, kdy nám v rodině nějak každej rok někdo umřel…s odstupem času vím, že to tak nemyslela, ale přišlo mi to tehdá divný. Teď ? Teď mi to přijde víc o pohodě. Přijdeme, kdy se nám to hodí a tehdy, kdy se nám to hodí a je to tak nějak víc v klidu. Já mám druhý rok na vánoce noční a přijde mi to tak nějak víc v pohodě, kdy se nemusím mačkat s ostatníma v obchodu (protože já už mám po vánocích), dělám si ve své podstatě co chci….ano, nemá to tradici a ani kouzlo. Ale pro mne vánoce ztratily kouzlo už dávno…někdy před nějakými 23 lety, dost možná :(

    1. No jo no, u tebe je to holt trošku smutný, jak to je. Ale tak věřím, že být v práci a nestresovat se doma z Vánoc bodlo a v rámci možností byl alespoň klid. Třeba jednou zase jejich kouzlo objevíš. S někým, kdo za to stojí :)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *