Smazání Oprásků sčeskí historje aneb cenzura na sociálních sítích

Tak jsem se zase jednou parádně nasral! Možná už jste zaznamenali, že Facebook zrušil oblíbenou satirickou stránku Opráski sčeskí historje. On je tedy po pár hodinách zase obnovil, ale ta pachuť už stejně zůstala a inspirovala mě k článku. Kdo neví, o co jde, jedná se o krátké kreslené komixy plné černého, avšak inteligentního humoru, který si bere na paškál témata z různých epoch naší dlouhé a zajímavé historie. Najdete tu vtípky na Jana Husa, národní obrození, nebo také komunistický převrat či dobu protektorátu. A právě ta, respektive kapitola vyhlášení fašistického Národního Štátu, se málem stala osudnou pro tenhle fajn projekt. I přes obrovskou popularitu a cca 100 tisíc sledujících a faktické neporušení pravidel, velký modrý bratr usoudil, že podporují násilí, oslavují Hitlera a já nevím co, a nejprve je zabanoval a následně zrušil. Pravděpodobně v návaznosti na udání nějakého kokota, co nemá smysl pro humor a plete si propagaci se satirou. Oni vůbec lidé nahlašují různé příspěvky, nejspíš z nudy. Já si vždycky říkám, co to musí být za ubožáky a co z toho mají. Nevím. Tak či onak, stránka je naštěstí zpět, a i kdyby ne, mohla dál fungovat na Twitteru, Instagramu a podobně. Ale prostě…

Víte, já naprosto uznávám, že Facebook a podobné služby mají právo nastavit si libovolná pravidla, ale měly by existovat určité hranice. Morální, když to tak řeknu. Panebože, cenzurovat srandu? V době, kdy se teroristé přes sociální sítě sdružují a plánují útoky nebo politici lživě sbírají body na kampaň? Ale ne, Facebook jako hrozbu vyhodnotí kreslený vtip o Tisovi s Hitlerem. Nebo fotku, na který vykoukla bradavka. No fakt průser! Ne vážně, kde to jsme?!

Ale tohle není jen údajná propagace násilí, extrémismu a já nevím co. Facebook od schválení nových tvrdších pravidel zasahuje do našem fungování na něm stále víc. I za holkou v bikinách kolikrát vidí erotiku. Ban. Domlouvání srazu přátel shibaristů v soukromé uzavřené skupině? Ban. Protože přece někoho vázat, kolikrát až umělecky, je přece jasný násilí. Nabídnout v inzerci koženou zbroj nebo opasek? No to ne. Kůže, fuj. Smazáno. Všimli jste si, jak poslední dobou přibylo inzerátů výrobků z dermatologického materiálu? Jo, takhle je teď nutné pravidla obcházet. To jsme dopadli. Svoboda slova, demokracie, kterou se dnešní společnost, a hlavně Amerika, mateřská země Facebooku, tak ráda zaklíná, dostávají dosti na prdel. Přece musíme respektovat a chápat všechny ty aktivisty, vegany, feministky, věřící, homosexuály, transsexuály, genderové inženýry a já nevím koho. Hlavně nikomu neuškodit a neurazit ho. Ale co normální ničím se nevymykající většinová společnost? Ta je asi přežitkem a hájit ji je zločin. Člověku je z toho fakt smutno.

Je toho mnohem víc, schválně si ta pravidla najděte a sami si udělejte názor. Nikdy jsem třeba nepochopil, proč se západní svět tak strašně stydí za nahotu, sex… Jedna věc je chránit děti, a tak ano, ale druhá dělat, jako kdyby to neexistovalo. Sex je základ reprodukce a nikdo z nás by tu bez něj nebyl. Ale podle tvůrců podobných pravidel prostě neexistuje, je to cosi zapovězeného. Ale dle mého mnohem podstatnější věc je, že reálně neexistuje obrana. Omyly se stávají, ale měla by existovat možnost se hájit a chybu napravit. V případě Oprásků se nějakým zázrakem povedlo vše zvrátit, nejspíš proto, že jsou opravdu vidět – a určitě tomu přispěly i články v klasických médiích a zprávách – ale obyčejný člověk má většinou smůlu a jeho hlasu nikdo nenaslouchá. Není pořádně na koho se obrátit, jak se bránit třeba i účelovému mazání. Takhle se totiž může snadno stát, a ono se to i děje, že vám někdo smaže stránku, na které máte navázané podnikání nebo ji používáte k vlastní propagaci třeba jako umělec. Případné škody vám samozřejmě nikdo nenahradí, ani čas klidně v řádu mnoha let.

A zamyslete se, je tohle správné směřování? V době kulturních střetů a reálných hrozeb, ale také technologických a společenských výzev opravdu chceme, aby tu byla cenzura snad horší než za těch proklínaných komunistů? Orwell by se asi hořce pousmál. Nemám nic proti blokování obsahu, který skutečně porušuje zákony daného státu, pomáhá sdílit pedofilní fotky, rozstřílené oběti násilí a podobně nebo když je v diskuzi smazán příspěvek, který jen uráží a vyvolává záměrně konflikty. Ale kdykoliv se dozvím o něčem takhle přehnaném, nebo se i přímo sám stanu účastníkem takového jednání a blokace – spravuju několik zájmových skupin a vůbec jsem docela činný, takže občas skutečně narazím – nejradši bych dal milému Facebooku vale.

Určitě teď namítnete, proč to neudělám a místo toho si tady vylévám srdíčko. Odpovím. Facebook během těch asi deseti let tolik prorostl veškerou společností, že nebýt na něm je do jisté míry sociální i profesionální sebevražda. Neříkám, že to nejde. Jde. Ale limituje to v tolika oblastech, že si to nejde ani snadno představit. Ano, s lidmi se můžete vidět přímo nebo si napsat maila či sms. Jenže většina našich životů a životů přátel prostě probíhá prostřednictvím sociálních sítí. Málokdo má čas se nějak často sejít, pak probírat ten veškerý tok informací. Takže všichni jednoduše sledujeme, co kdo někde nasdílel, sami sdílíme a zvykli jsme si na tento princip. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Ale je to nějak nastavený svět, ve kterém aktuálně žijeme. A teď si představte, že se z něj odstřihnete. Mimoto s přáteli se třeba často domlouváme v hromadných konverzacích, řešíme školu a podobně. Pro tyhle účely jsou messenger nebo studijní skupina nedocenitelné nástroje.

Pak tu máme všechny ty události, upomínky, zajímavá sdělení… To všechno umožňuje plné zapojení do společnosti. Víme, že je někde koncert, pozveme přátele, víme, kdo přijde, kdo ne, můžeme náhodně najít zajímavý kurs či přednášku. Spousta těchto akcí ani nemá klasickou webovou stránku a bez Facebooku tedy nemáte skoro šanci na ně narazit. A i kdyby ano, nikdy nemůže konkurovat dynamickému fungování sociální sítě, kde veškerá interakce je na úplně jiné úrovni. No a ať to máme komplet, přes Facebook sdílíme i své životy jako takové. Proč si to nepřiznat? Ano, většina obsahu vlastně nikoho nezajímá, ale zas úplně obecně se to říct nedá. V současné rychlé společnosti není možné stíhat, komu se narodilo dítě, kdo má novou partnerku, kdo vystavuje v galerii své první velké dílo… Ano, v úzkém okruhu přátel tohle všechno lze vyřešit i osobním setkáním, ale myslím, že nikdo se nebaví jen s pár lidmi a čas na všechny a na všechno má málokdo. Jen se schválně zamyslete, kolik informací o svých přátelích či lidech, kteří vás zajímají, získáváte osobně, a kolik přes sociální sítě prostřednictvím zdi, kecacích aplikací a podobně. Chci tím říct, že i když samozřejmě lze bez Facebooku žít, budete jako poustevník na pustém ostrově.  Odříznutý od světa s tím, že občas okolo propluje loď. Neříkám, že je to ideální mezilidské fungování, ale tak to aktuálně je nastaveno. I kamarádka, která dlouhá léta tohle všechno odmítala a nepotřebovala už je online. A není to stádnost, ale spíše potřeba, aby nám neunikaly důležité informace. Dnešní doba je prostě o komunikaci s mnohem větším počtem lidí než kdykoliv dříve a sociální pole jedince se nafouklo do celosvětového rozměru.

Myslím, že se shodneme, že sociální sítě jsou dnes důležitý prostředek pro spojování lidí celého světa. Takže problém je Facebook a stačí najít některou jinou síť. Ne? No, ne. Existují samozřejmě jiné služby, které tolik nepodléhají regulaci a cenzuře, nemají pravidla, u kterých si člen evropské civilizace založené na rozumu a svobodě klepe na čelo. Jenže ať se nám to líbí nebo ne, Facebook je naprostý monopol. Přes všechny chyby a problémy s úniky dat je jediný skutečný hráč na tomto trhu, a tedy je nejpoužitelnější pro daný účel. To je dobře, i špatně. Všechny konkurenční sociální sítě trpí jedním společným neduhem – nikdo tam není. Protože všichni, když už někde jsou, tak právě na Facebooku. A mají zde letitou historii, vzpomínky, staré příspěvky, přátele… Jak chcete přejít někam, kde nikdo není? Mimoto kde je jistota, že to za pár let nebude stejné? Slyšeli jste někdy o jménech jako Minds, Diaspora, MeWe, Vero a x dalších? Já ne. Možná frčí ve světě, ale jinak nevím nevím. V podobných diskuzích se často objevuje jako přímý konkurent ruská služba Vkontakte. No, nevím jak vy, ale k tomu jsem nedůvěřivý už z principu. Ucho 1 a Oko 2 si připomínat fakt nechci.

Otázkou zůstává, co s tím. Upřímně, já nevím. Facebook a vůbec koncept sociálních sítí je jeden z největších vynálezů, který v návaznosti na internet jako takový skutečně propojil lidi z celého světa. Jenže každá dobrá myšlenka se dá zneužít či alespoň zpeněžit. Viz kauzy s úniky dat. Nechci z téhle sítě odejít, a ani se nechci dočkat doby, kdy část přátel bude na Facebooku, část na jiné síti a další zase jinde. Ale taky mě nebaví snášet pořád horší buzeraci a cenzuru neškodných stránek a příspěvků jen proto, že to kromě robota dělá nějaký Pákistánec, co si o polonahý holce na pláži může leda nechat zdát a nemá absolutní pochopení pro principy moderní společnosti. Je to celé prostě špatně. Jenže jak tenhle monopol dotlačit ke změně? Jak ho přimět fungovat pro lidi, a ne být jen nástrojem pro vydělávání peněz? Nic proti tomu, je jasné, že nikdo nic nedělá jen tak z dobroty srdce, ale myslím, že původní myšlenka byla snad méně povrchní než jen zisk. Pár let zpátky po jedné velké kauze hodně slavných lidí tuhle síť demonstrativně opustilo. Chtěli ukázat nesouhlas s jeho směřováním. No a stalo se něco? Bohužel ne, jede se dál a vše je horší a horší a alternativa není. Opravdu nevím, jak tohle dopadne, ale takhle to dál nejde. Dnes to schytala oblíbená humoristická stránka, zítra to může být kdokoliv.

Dva obrázky z Oprásků jsem si dovolil zapůjčit pro potřeby článku. Věřím, že autor Jaz se za podporu a reklamu zlobit nebude. :)