Rozpustí Coca-Cola žiletku či dvacku?

Asi málokterý výdobytek gastronomie zažil za posledních sto let tak úspěšnou dráhu jako Coca-Cola. Temně hnědočerná kofeinová limonáda s příchutí karamelu a bylinek vznikla už v roce 1886. Je neodmyslitelně spjata s americkou popkulturou zejména 50. a 60. let a například i s americkým pojetím Vánoc. Asi všichni známe reklamu na kamion vezoucí tento nápoj, která se rok co rok vrací na naše obrazovky během prosince. A když se řekne Západ, právě Cola a typicky modré džíny patří k jeho největším symbolům.

Ale o historii tu až tolik psát nechci, k dnešnímu článku mě podnítilo něco trochu jiného. Fáma, která se stále znovu objevuje na internetu i jinde, a bohužel jí spousta lidí stále slepě věří. Totiž, že Cola je příšerná žíravina, která je schopná za pár hodin rozpustit i kovové předměty, například žiletku a minci v hodnotě 20 Kč. Taky prý skvěle čistí odpady, motory a já nevím co ještě. Jelikož mě chemie zajímá a cca 20 let ji mám jako koníček, myslel jsem si o tom od začátku svoje, a taky dobře vím, že tento mýtus byl dávno mnohokrát vyvrácen v různých pořadech či videích na YouTube. Jenže po jedné domácí diskuzi, kdy mi tento mýtus byl vnucován jako fakt, jsme s maminkou rozhodli, provést experiment, vlastní a nezmanipulovaný. A tuhle kravinu vyvrátit. A nebo ne? Že by na tom přece něco pravdy bylo? Čtěte dál, a uvidíte. :)

Materiálové a jiné vybavení:

• Nápoj značky Coca-Cola
• Dvě vhodné sklenice
• Mince v hodnotě 20 Kč (dle ČNB je materiálem ocel plátovaná slitinou mědi a zinku v poměru 75:25 a galvanicky pokovená slitinou mědi a zinku v poměru 72:28, magnetická, třináctihran, hmotnost 8,43 g, průměr 26 mm, síla 2,55 mm)
• Běžná nepoužitá žiletka značky Wilkinson

Postup:

V sobotu 24. listopadu v 17 hodin jsem do obou sklenic nalil cca 150 ml čerstvě otevřené Coca-Coly a do každé umístil jeden z předmětů. Ač původní diskuze byla o pár hodinách, rozhodli jsme se, dát limonádě trochu víc času, a nechat ji působit celý týden, tj. do 1. prosince. Vyjma občasné kontroly stavu jsem do průběhu dál nezasahoval.

Výsledek:

Po uběhlé lhůtě jsem experiment ukončil a zhodnotil stav. Jak se dalo předpokládat, výsledek je negativní. Vyjma bující plísně ve sklenici se žiletkou nebyly patrné žádné změny obou předmětů. Mince ani žiletka nenesou žádné stopy narušení korozí. Dokonce ani očištění a vyleštění, což se také někdy uvádí. Chybějící kulturu penicilinu ve sklenici s mincí přičítám toxicitě mědi obsažené v mosazi, ze které je mince vyrobena.

Slovo závěrem:

Coca-Cola z potravinářského hlediska určitě není neškodná a může vyvolávat různá onemocnění či poškození organismu, zejména při dlouhodobé konzumaci, avšak účinek nastíněný v úvodu článku zcela jistě nemá. Obsahuje sice kyselinu fosforečnou, někdy i citronovou, jako konzervující a částečně ochucující látky, avšak jejich nízká koncentrace v žádném případě nemůže stačit na takovéto poškození. Mimoto, kdyby opravdu byla Cola až tak žíravá, je nemyslitelné, aby byla schválena odpovědnými institucemi jako potravina a volně dostupná.

K zmíněným předmětům, které měla rozpustit dodávám, že dnešní žiletky jsou většinou vyrobené z nerezové oceli, která dokáže odolat mnohem silnějším kyselinám. Naopak mince v hodnotě 20 Kč má povrch z mosazi, což je slitina mědi a zinku. Měď je obecně vůči kyselinám velmi odolná a ani takové jako sírová či chlorovodíková jí příliš neublíží. Obvykle se leptá pouze kyselinou dusičnou za vzniku dráždivých oxidů dusíku. Neznám přesný mechanismus působení na její slitiny, ale i na stránkách o numismatice a čištění mincí uvádějí, že dokonce i koncentrovaná kyselina fosforečná reaguje s mosazí jen velice pomalu. Kolik jí v Cole je, se mi bohužel nepovedlo dohledat, ale tolik skutečně ne.

Zaráží mě, kolik lidí, i s vyšším vzděláním, těmto mnohokrát vyvráceným fámám a městským legendám pořád věří. Každému logicky uvažujícímu člověku musí být jasné, že i když je Cola koktejl nejrůznější chemie a ke zdravé látce má opravdu daleko, připisované schopnosti jsou z podstaty nemožné. Jenže lidé prostě nechtějí přemýšlet, a pak to dopadá, jak to dopadá. Ano, kdyby šlo třeba o zub, nepochybuji, že za pár týdnů ho odvápní a snad i zcela rozežere. Koneckonců takové účinky potvrzuje každá návštěva stomatologa. Ale srovnávat kostění tkáň s kovy je poněkud mimo. :)