Dneska bych rád napsal pár slov o jednom počinu české kinematografie a vlastně i sociologie, který mě v posledních měsících dosti zaujal. Je jím film V síti, pojednávající o sexuálním obtěžování dětí přes sociální sítě a internet vůbec. Už sama skutečnost, že jsem šel do kina zrovna na dokument, je myslím dost vypovídající. A nelitoval jsem a s přítelkyní jsme si ho užili.
Ale nejde jen o film. Ten je totiž jen výstupem projektu, nebo řekněme studie, o chování různých dospělých predátorů na internetu. Jeho autory jsou režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová, ale podílelo se na něm spousta specialistů na právo, psychologii a podobně. A samozřejmě tři hlavní protagonistky. Aby mohlo něco podobného vzniknout, bylo nutné najít dospělé herečky, které působí mnohem mladším dojmem, tj. asi 13 let, a které by byly ochotné předstírat děti. Vybrány byly nakonec Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá. Pro ně byly v ateliéru zařízeny dětské pokoje, sepsána falešná bio data, zájmy, oblíbené a neoblíbené věci a zkrátka vše, co by podpořilo jejich roli. Následně jim byly zřízeny profily na službách jako Lide.cz, Facebook a další, a mohlo se jít do akce.
Ač by se mohlo zdát, že šlo o provokování a svádění predátorů a jejich nalákání do pasti, naštěstí autoři postupovali jinak. Herečky se totiž musely řídit přísným etickým kodexem, který podobnou iniciativu přímo zakazoval. Naopak musely případnému predátorovi zdůraznit, někdy i opakovaně, svůj věk. Vše bylo tedy v jeho režii, o co se pokusil, co bylo předmětem komunikace. Dívky byly spíše pasivnější.
Zajímavé zjištění k překvapení celého štábu bylo, že téměř okamžitě po založení profilu byly herečky bombardovány nejrůznějšími lidmi, kteří se nebáli jim klidně poslat fotky penisů, požadovali po nich svlékání či si před nimi rovnou drandili Karla. Šílené! Film toto vše zobrazuje v různé míře, dle verze. Ale ta necenzurovaná je brutální. Jestli tohle někdo posílá dítěti, tak potěš koště. Zajímavé osobní zjištění je, proč mají všichni ti prasáci takové klády. To snad jde ruku v ruce velikost s retardací? Kdyby šli radši točit porno. No nic.
Líbilo se mi celé pojetí přípravy, kdy se autoři pokusili předejít jakýmkoliv problémům, nepodcenili bezpečnost hereček a právní pozadí. Pokyny z režie přes mobil, domluvené signály, připravený případný zásah při osobních setkáních, perfektně udělané pokoje, i skvěle vybrané herečky. Prostě výborné!
Obdivuju odvahu hereček nejen pro svou celkovou účast, která sama o sobě vyžadovala silný žaludek, ale i třeba pro souhlas s pokročilejšími metodami, kdy grafici vytvořili jejich falešné poněkud spoře oděné fotky, a dali je k dispozici útočníkům. Jejich zneužití k vydírání pak bylo samozřejmě nasnadě. A je jedno, že nebyly skutečné. Tohle mi přišlo trochu moc a já bych do takového kroku asi nešel. Ale účel to splnilo a krásně to ukázalo, s jakými následky se dítě může setkat, pokud neuváženě podobné fotografie neznámému člověku pošle.
Nakonec „v síti“ uvízlo 2458 lidí, kteří nějakým způsobem hrubě porušovali zákony na ochranu dětí, což je neskutečné číslo, a určitě jich mnohem víc zůstalo neodhaleno. Překvapující je i to, že při závěrečné konfrontaci jeden z nachytaných zvrhlíků vůbec nepřipustil, že dělá něco špatného. Vymlouval se jako slizák, sváděl vinu na herečku, že byla vyzývavá, a podobně. Z takového jednání musí být nejednomu divákovi na blití.
Velkou radost mi ale udělal ten jeden pohodový týpek, co pravděpodobně souhlasil s odmaskováním, protože se ničeho nedopustil, a naopak ukázal, že ne každý, kdo osloví dítě, je úchyl, co chce jen využít dítě, aby si udělal dobře. Tleskám a nedivím se herečce, že z toho byla tolik paf a bulela dojetím. Byl to silný okamžik i v rámci filmu.
Pochopitelně se k filmu najde pár výtek, ale celkový dojem mi nepokazily. Zaprvé maskování jednotlivých predátorů mi připadalo docela k ničemu. Kdo dotyčného člověka zná, částečné rozmazání tváře s ponecháním očí a úst ho před prozrazením nezachrání. Což se mimochodem v jednom případě i stalo, a jedna členka štábu poznala svého kamaráda. Drsné. Abyste rozuměli, ne, že bych chtěl útočníky krýt, ale v této fázi ještě nebyli stíháni či alespoň obviněni, a tvůrci by si tak mohli koledovat o žalobu.
Druhou věcí bylo někdy poněkud chaotické poskládání děje, kdy bylo jisté, že v komunikaci muselo něco docela podstatného předcházet současnému dění, ale divák se to nedozví a vidí už jen navazující vyhrocenou scénu. Nechápe tak proč to herečka nechala dojít až k ní či proč se některé věci dějí.
To jsou ale skutečně jen drobné výtky. Za mě je celý tento projekt naprosto úžasná a hodnotná záležitost, a věřím, že po jeho zhlédnutí budou mít rodiče i společnost jako taková větší vhled do podobného dění. Jsem zastánce liberálnější výchovy dětí, kdy není potřeba mít vše dokonale pod dozorem a nalinkováno, ale bohužel někdy se tomu asi vyhnout nejde. A zrovna v tomto případě je asi lepší neriskovat, ale mít přehled, s kým si vaše dítko píše.
Co říct závěrem? Je super, že film V síti vznikl a cením si i následné spolupráce autorů s policií, kdy některé případy obtěžování vedly k zahájení šetření a snad i obvinění dotyčných predátorů. To, čeho jsme v rámci filmu byli svědky, je prostě humus, který by se neměl dít. Bohužel děje, a nejde nad tím přivírat oči. Bezpečnost dětí by měla být v každé společnosti prioritou, tuto internetovou oblast nevyjímaje. My dokoukáme film a jdeme dál, ale ony se s tímto typem obtěžování setkávají mnohem častěji, v některých případech pořád, a jedna chyba může nakonec vést i k tragédii. Proto kdo jste ještě V síti neviděl, ať už jste rodiče, děti nebo vás téma jakkoliv zajímá, určitě to udělejte. Autorům ještě jednou děkuji za osvětovou činnost a za sebe vám mohu jen popřát, abyste se s něčím podobným nikdy nesetkali.
Mně se ten film líbil, dá-li se tak o něm mluvit.
Poslechla jsem si celkem dost rozhovorů a taky jsem byla na promítání, u kterého byla přítomna herečka Tereza, takže vím i nějaké info navíc. Obličeje jsou skryté schválně tak nekvalitně. Je to takový kompromis. Z právního hlediska je nemohli bez jejich souhlasu nechat odkryté (kdo by s tím asi souhlasil?), ale zároveň chtěli, aby je lidi poznali, takže nechali, kolik bylo možné. Jsem ráda, že jsem nikoho nepoznala, to by mě asi kleplo!
Lidi film z různých důvodů kritizují. Někteří píšou o tom, že není žádný objev, že to na internetu takto funguje. S tím nesouhlasím. Rozhodně nejsem žádná naivka, ale toto jsem opravdu nečekala. Nejde mi to do hlavy. Jak někdo může dělat takové věci před dvanáctiletou holkou? Před filmem jsem neměla tušení, že to probíhá v takovém stylu. A že je těch predátorů tolik! Spíš jsem jen tušila, že někdo takový existuje a měla jsem za to, že jde spíš jenom o trochu úchylné zprávy…
Ještě víc mě překvapilo, že to není jen záležitost dnešní doby, ale že tomu tak bylo i cca deset let zpátky. Konkurz ukázal, že spousta holek má s něčím takovým zkušenosti. Tereza nám své zážitky vyprávěla celkem detailně. Jsem ve stejném věku, jako ty holky a s ničím takovým jsem se nesetkala. Asi na mě zabralo neustálé poučování rodičů o tom, jak se mám na internetu chovat. Při zakládání FB účtu jsem dokonce používala falešené příjmení. A na blog jsem nepsala žádné osobní údaje. Vlastně jsem měla špatný pocit z toho, že jsem prozradila křestní jméno.
Diky za postrehy i vysvetleni toho maskovani. Vidis, to me nenapadlo, ze to je tak napul zamer. Kazdopadne jak rikas. Nevim, co bych delal, kdybych tam nekoho poznal. Co se tyce vychovy, tak na tomhle je asi dobre videt, kde probiha, a kdo naopak vyrusta bez ni. Ale stat se to bohuzel muze i tem detem, ktere rodice laskyplne hlidaji. Proto rikam, ze je to dulezite tema a je dobre, ze tenhle film vznikl. Uz jen proto, aby bylo videt, jak moc toho je. Jak rikas, tolik jsem toho taky necekal. Smutne to je.