Tak si dáme zase jednou recenzi filmu, co vy na to? A tentokrát to nebude některý blockbuster, co zrovna lítá po kinech a trhá rekordy v návštěvnosti. Ne. Po nějaké době odkládání jsem si pustil poněkud kultovní záležitost, alespoň tedy v určitých kruzích, kterou je snímek Sekretářka z roku 2002. I starší díla si totiž zaslouží propagaci, kor když za to fakt stojí.
Předpokládám, že znáte sérii Fifty Shades neboli Padesát odstínů nudy, ehm totiž šedi. Tak ač se to nezdá, tahle pohádka o tom, jak poněkud usedlá holčina nastoupila na místo asistentky tajemného dominantního pána nebyla první. O celých třináct let dříve tu byla Sekretářka. Přiznám se, chtěl jsem původně psát jen nezaujatou recenzi o ní, ale vzhledem k fenoménu Odstínů se srovnání prostě neubráním. A ani nechci. Vlastně bych mohl do názvu dát podtitul „aneb proč jsou Fifty Shades sračka.“ :D Takže o čem to je? Inu, o tom samém. Ale, a to zdůrazňuji, mnohonásobně lépe pojatém.
„Fuck off, Fifty Shades!“ – nejmenovaná žába
Lee Holloway je mladá dívka z nepříliš fungující rodiny, která se vrací z ústavu, kde si léčila psychické problémy se sebeubližování a domnělým pokusem o sebevraždu. To byla sice jen nehoda, ale znáte to. Jednou si kuchnete zápěstí trochu hlouběji, a všichni se můžou zbláznit, matka zamyká skříňky s příbory… :D Ale to je minulost. Lee si udělala kurs psaní na stroji a začíná si hledat první práci. Brzy narazí na inzerát tajemného pana Greye, který hledá výpomoc do kanceláře. No fakt, i příjmení je stejný jako u současného nástupce. Zprvu to vypadá jako běžná nudná práce. Psaní dopisů, vaření kafíčka, sem tam nějaký ten flirt. Brzy se však projeví zaměstnavatelovy dominantní sklony a řekněme trochu nevyrovnaná povaha. A jak už to tak bývá, lepší, než si řezat stehno nožem, je pořádný naplácání na zadek od páníčka. Vlastně tu vznikla krásná symbióza labilního sadisty a labilní masochistky. :D Kam vše spěje je víc než jasné. Lee se zamiluje, Grey dělá vytáčky a utápí se v sebelítosti, jaké je monstrum. No však se podívejte sami.
Myslím, že k základnímu příběhu to stačí. Jak vidíte, podobá se dnes slavnějšímu snímku jako přes kopírák. Jen tenhle Grey je takový lowcostový. Není byznysmen, ale právník, nelítá vrtulníkem na večeře do Paříže a dokonce nemá v domě ani mučírnu plnou všemožných hraček. Ale víte co? Ono to filmu vůbec neubírá. Naopak. To, co chybí v Odstínech, to dostanete tady vrchovatou měrou. Charisma, dominanci a submisivitu, opravdovost a syrovost namísto uhlazenosti. Vše především díky perfektnímu obsazení. James Spader a Maggie Gyllenhaal jsou prostě skvělá ústřední dvojice a oběma tu chemii a erotické dusno a napětí věříte. I když vlastně film neukáže nic moc extrémního, podstatu BDSM vztahu vykresluje mnohem líp. A nebojí se diváka trochu šokovat hned první scénou, kde slečna úřaduje v kanceláři docela fest spoutaná. Tohle všechno se ani v nejmenším nedá říct od Odstínech, kde je vše dlouhé a nudné, nic se neděje a minimálně retardovanou Stázičku bych propleskl už jen za ty blbý pohledy. No vlastně oba i s Christianem. A to jde do kin trojka. Panebože, za co?! :D
Co mě trochu zklamalo, byla část děje těsně před koncem. Nevím, proč musí z těch filmových dominantů vždycky udělat takový psychopaty. Ale nakonec se vše spravilo a já si po dvou hodinách mohl říct, že film se povedl, nenudil a vlastně dopadl, jak jsem si přál.
Závěrem tedy jen dodám, že pokud je vám daná problematika nějakým způsobem blízká, určitě se na Sekretářku podívejte. Už jen roztomilá a usměvavá Maggie za to určitě stojí. :)
