O psaní aneb pár rad blogerům a začínajícím spisovatelům

Říkal jsem si, že už jsem delší dobu nenapsal nějaký osvětový článek. Takový ten plný moudrosti a zkušeností. No dobře, to přeháním. :D Ale baví mě to a jestli někomu pomůžou, tím lépe. A jelikož se docela věnuji psaní, rozhodl jsem se podívat se na zoubek právě tomu. Nejsem sice odborník, ale věřím, že po těch x letech jsem si už nějaký cit pro jazyk vypěstoval, a nebudou to tak jen prazdné kecy. :)

Víte, psaní je úžasná činnost, ať už jde o vytváření příběhů ve vašich povídkách, nebo třeba odborný článek do školy či práce. Můžete stvořit skoro cokoliv. Hororovou povídku o netopýřích lidech z dávných časů nebo detektivku o chlápkovi, co se o vyšetřovaných případech radí s kouzlem oživlou polévkou. Záleží jen na vaší fantazii a schopnostech ji předat čtenářům zajímavým způsobem. Ale stejně jako jiné podobné aktivity, i tahle má své zákonitosti a pravidla. A pokud má být dílo čtivé a kvalitní, není dobré je podcenit. Dnes tedy zkusím rozebrat nejčastější chyby v rámci stylistiky a psané tvorby.

Přizpůsobení čtenářům

Začneme pěkně zlehka. Ono se to možná nezdá, ale je dobré vědět, kdo bude cílová skupina. Je totiž rozdíl, zda se jedná o pohádku pro sedmileté dítě, nebo recenzi filmu či odborný článek. Vždy musíte mít na zřeteli, komu bude text určen a přizpůsobovat podle toho výrazové prostředky a vůbec jeho charakter. Dlouhá a komplikovaná souvětí se spoustou cizích slov možná zaujmou v referátu o pádu světové banky, ale už o dost méně v příběhu o králíkovi, který bude součástí pohádek pro děti.

Opakování slov, balast a obecná skladba vět

Určitě to znáte z běžné komunikace. Vole, vole, hele vole, vole… Lidé mají tendence používat různá výplňová slova a příliš neřešit formální stránku vyjádření. V psaní to sice nebývá až takto, ale princip je obdobný. Řetězíme ve větách různé zbytečnosti a celkový dojem jde do háje. Nejčastěji se jedná o slova jako „který“, „jež“, „protože“, „potom“, „tak“… Je jich spousta. Ale ono ani tak nejde o ně samotná, ale spíš jejich nadbytečné používání.

Příklad: Byli jsme na výletě v lese, který je nedaleko Michle, která je částí Prahy 4 a která sousedí s Krčí. Vidíte? Tohle je prostě celé špatně. Nejde ale o nahrazení slov „který“ nějakými jinými. Lepší je větu vzít a celou předělat. Třeba takhle: Navštívili jsme les nedaleko Michle, což je část Prahy 4 sousedící s Krčí. Byl to příjemný výlet, který jsme si skvěle užili. Vidíte? Nevypadá to lépe?

Často je také vidět něco jako: Maminka slíbila, že upeče koláč, tak jsme šli nakoupit, ale řekli nám, že nemají mouku a že vajíčka budou až zítra, tak jsme šli zas domů. Asi to není úplně dokonalý příklad, ale pro demonstraci postačí. Zaprvé je lepší souvětí rozčlenit do samostatných vět a pročistit tak sdělení. Zadruhé se tím zbavíme otravného „tak“ a dvojího „že“. Můžeme tedy napsat třeba: Maminka slíbila, že upeče koláč. Vyrazili jsme na nákup, ale bohužel mouka byla vyprodaná a vajíčka měla přijít až ráno. S nepořízenou jsme se vrátili domů. Snad je to trochu pochopitelné.

To samé platí pro neustálé psaní především osobních zájmen ale i vůbec používání jednoho slova několikrát za sebou. Já byl, pak jsem šel, já to udělal… A mor je též „jako. Jednoduše využívejte bohatství češtiny a milionu synonym a způsobů, jak tutéž větu poskládat lépe.

Gramatické chyby

A jedeme dál. Tohle není ani tak věc stylistiky, jako spíš celkového projevu. Přiznejme si, že většina z nás psaní diktátů na základce nesnášela. Nějaké „i“ nebo „y“ nám bylo šumák a byli jsme rádi, že jsme prošli. No, dobře, mně to celkem šlo, ale to teď nechme 😊 Prostě někomu to dělá problémy a je to pochopitelné. Čeština není jednoduchá a nosit všechny poučky a pravidla v hlavě prostě nejde. Pak už zbývá jen cit či zkušenost, ale ne každý to takhle umí. Problém je, že pokud máte pisatelské ambice, bez správné gramatiky se neobejdete. Můžete se při kritice stokrát vztekat, že obsah je důležitější. Je, ale jakýkoliv text, ve kterém je hafo chyb, je předem odsouzen k zatracení, i kdyby byl jinak skvělý. Tak to prostě je, sorry jako. 😊 Neříkám, že se mi taky sem tam nepovede nějaká bota, to víte, že ano, ale snažím se na ně dřív či později přijít a opravit. Už pro dobrý pocit.

Holé věty versus košatá souvětí

Jedno z největších dilemat pro pisatele a zároveň i výzva. Používat spíš jednoduché krátké věty, nebo raději souvětí, za která by se nemusel stydět ani Josef Jungmann se všemi obrozenci. Za sebe radím obě možnosti střídat dle potřeb.

Holé věty jsou jednoduché na pochopení a v džungli rozvitých souvětí různě zamotanými do sebe, jsou příjemnou pauzou na oddych. Také dovedou jakoby zakčnit děj a ve vhodném místě přidat na napětí. To se může hodit. Také přímá řeč bývá spíše jednodušší, pokud tedy zrovna dědek na vejminku nevypráví o velké vojně. :D

Bohatá souvětí se zase lépe hodí k popisu, budování prostředí a zapojení představivosti čtenáře. Také pomohou zpomalit děj. Nutné je se ale vyvarovat přemíře přívlastků. Samozřejmě někde se hodí trochu popis přibarvit, ale s mírou. Pokud se vám text hemží větami ve stylu „Krajina byla šedavá, pustá, prázdná, mlhavá…“, také to není úplně v pořádku.

Samozřejmě tohle všechno není žádné dogma a můžeme se setkat i s jiným užitím a dokonce se záměrem pravidla porušovat. Nic proti tomu, ale musí to mít jasný účel, jinak to působí amatérsky. Používejte tedy vše výše zmíněné dle libosti s přihlédnutím k aktuálnímu záměru.

Logická návaznost

Možná si ze školy pamatujete, jak vás nutili psát osnovy a teprve pak například zápis do čtenářského deníku či referát. Nenáviděl jsem to! Naštěstí jsem vždy uměl napsat text jen tak a osnovu z něj vyextrahovat později. Avšak ne každý to takto umí. To je v pořádku. Někdy je ale lepší ji zkusit použít. Chci říct, že osnova není váš nepřítel. Naopak. Pokud píšete román nebo alespoň delší povídku, většinou se bez ní dřív nebo později v ději zamotáte.

Znáte film Trhák? Je tam scéna, kde jedna postava umře a o pár minut dál se objeví na vlastním pohřbu. Blbý, že jo? :D Tak tohle je něco podobného. S osnovou se vám to nestane, protože o mnohastránkovém ději máte přehled na několika řádcích osnovy. Co se děje, odkud kam příběh směřuje, vývoj postav a podobně.

Také si můžete dělat poznámky o různých dílčích zápletkách a vždy se na ně podívat, když se jich další vývoj týká či na ně navazuje. Osnova vám ale může pomoci i na poli odborných textů. Pro posluchače nebo čtenáře je totiž přehlednější, když i tyto mají hlavu a patu a neskáčou tam a zase zpátky. Nepodceňujte ji tedy.

Vyšinutí z větné vazby

Krásný termín, že? Přemýšlím, jak bych vám to nějak jednoduše vysvětlil. V zásadě se jedná o to, že začnete nějakým způsobem větu, ale do jejího konce ji dovedete špatně. Příklad: Chlapci ráno, když přišli do školy, byla jim zima. Vidíte, že to není úplně v pořádku a věta by měla vypadat spíš takto: Když chlapci přišli ráno do školy, byla jim zima. Dávejte si na to pozor především u delších souvětí, kde je někdy obtížné se zorientovat mezi mnoha podměty a přísudky.

S tímhle bodem souvisí ještě jedna věc. Je dobré hlídat například použití správného rodu ve větě. Pokud tedy píšete spisovně, je nutné psát „stáda krav byla“ a ne třeba „stáda krav byly“. Fuj, ani mi to nešlo vytvořit. :D Podobné chyby ale vídám také často.

Slovosled a vůbec stavba vět

Tady budu trochu vařit z vody, ale nevadí. Mnozí asi víte, že na rozdíl třeba od němčiny a angličtiny, čeština nemá pro slovosled úplně závazná pravidla. Teda, ona nějaká má, ale hodně záleží na tom, co chcete vyjádřit. Větu můžete poskládat téměř libovolně, a dá se říct, že to nijak nebude vadit. Schválně srovnejte: Byl jsem v práci.V práci jsem byl. Jsem byl v práci (chtělo by se dodat „vole“). A všechny podoby jsou v pořádku a záleží jen na celkovém kontextu a smyslu vyjádření.

Přesto bych se i zde pokusil o pár postřehů. Náš mateřský jazyk je neskutečně ohebný a bohatý. Můžete s ním dělat mnohé kejkle a hrát si se slovíčky. Avšak to, že něco lze, ještě neznamená, že to nejde lépe. Hrajte si se slovy i větami jako celkem. A pokud se vám některá podoba nezdá dobrá, prostě jí rozcupujte na cáry a poskládejte jinak. Nebo i odstavec. Větu sem, větu tam, ze souvětí zkuste udělat několik samostatných a naopak.

Časem vám tyhle úpravy půjdou lépe a budete sami vnímat, že to či ono prostě zní líp a původní podoba byla zkrátka hrozná. Jedna perlička. Víte, že Alexandre Dumas (nebo to byl Honoré de Balzac, teď si nejsem jistý) nebyl nikdy spokojený s výslednou podobou díla? Neustále škrtal, přepisoval a vydavatel mu kolikrát musel rukopis málem sebrat násilím, jinak by se nedočkal. :D Takže nespěchejte, hotové dílo si několikrát přečtěte a škrtejte a upravujte, dokud nebudete naprosto spokojení. Chcete přece jednou být jako tihle velikáni, ne? :)

Závěrem

Sepsal jsem několik hlavních postřehů a rad k lepšímu psaní, se kterými se setkávám asi nejčastěji. Samozřejmě by jich ale mohlo být mnohem víc. Důležité je, že ač je asi někomu cit pro psaní vlastní a jinému ne, všichni se můžeme zlepšovat. Je to o cviku, hraní si se všemi drobnými nuancemi, zkoušení a v neposlední řadě zkušenostech. Právě to totiž odlišuje kvalitní autory od těch ostatních.  Teď slyším vaše dotazy, zda když se mými radami budete řídit, budou z vás skvělí spisovatelé, recenzenti, copywriteři… Ne. To totiž záleží na mnoha dalších faktorech. Ale rozhodně na tom budete líp než ti, co podobné věci neřeší vůbec. A to je taky fajn, ne? 😊 Mimochodem pokud jste v mém článku našli nějakou tu chybku nebo jsem něco přehlédl, klidně napište. Stane se. Já si fakt nehraju na nějakého superspisovatele. Vůbec ne. I po vydání své texty několikrát ladím a opravuji. Pro vlastní dobrrý pocit. :)

A to je pro dnešek všechno. Takže milí spisovatelé, hrajte si, pilujte myšlenky a vybírejte vhodné prostředky k jejich vyjádření. To je klíč ke skvělé tvorbě. Máte na to! Takže jak říká Kohák, hezky pište a já odpovím příště. Možná. :P