Mé ohlédnutí za rokem 2016

Tak nám rok 2016 konečně zmizel v propadlišti dějin. Někomu se uleví, jiný byl vlastně spokojený. A jak ho vnímám já? O tom bude dnešní článek. :)

V zásadě musím říct, že nakonec docela pozitivně. V mém životě se totiž událo spoustu nových věcí a docela zásadních změn. Asi největší zlom je raketový rozjezd tohohle blogu vůbec. Když se podíváte na přehled archivu, všimnete si, jak první roky spíš stagnoval. Článek jednou za pár měsíců fakt nebyl dobrý přístup. A právě loni jsem se do práce na něm víc zabral, rozšířil okruhy témat, např. první filmové recenze, názorové články či občas reakce na dění ve světě, a myslím, že celkově se hodně povedlo pozvednout jeho úroveň. Ano, zní to namyšleně, ale proč se při bilancování taky někdy nepochválit? Nemusíme jen smutnit, jak bylo všechno na pendrek. Hmm, lékořice… :-)

Zároveň uzrála doba pro přesun na vlastní doménu. Ladění šablony a vůbec designu byl trošku horor, ale povedlo se a dokonce, na četné žádosti, i s dvěma variantami zobrazení. Co bych pro své čtenáře neudělal. :-) V zájmu návštěvnosti jsem začal víc řešit i propagaci přes sociální sítě, zapojil se do dění v blogerských skupinách a poznal zde několik skvělých přátel. Především naší partičku šesti fajn holčin, se kterými si v hromadném chatu vždycky máme co říct. V rámci internetového života jsem také objevil léta přehlížený Instagram. No, je to docela zábavný. I když mí přátelé asi musí trošku trpět mým tapetováním. Ale snad těch pár fotek za týden ještě není tak zlý. Kór když většina z nich jsou mé pokusy o kreslení, ke kterému jsem se též vrátil po dlouhé pauze a konečně se snažím najít vlastní styl a zlepšovat se. Je prima, že po týdnech tréninku nakreslené oko opravdu vypadá jako oko a ne šilhající cosi. No, tak ještě se naučit i druhý. :D

Z umělecké sféry zmíním ještě jednu věc. Po letech zvažování a odkládání jsem se konečně rozhodl chodit na zpěv. Jo, už je to zhruba rok a podle přátel je to v nahrávkách poznat. Tak snad mě jen nechtějí potěšit. :-) Ale je to fajn. Učitel je sympaťák a z každé hodiny odcházím tak nějak pozitivně naladěn. I díky tomu jsem jsem po delší pauze začal zase sem tam nazpívávat covery a zveřejňovat je zde. To mě fakt baví. A i když asi nikdy nebudu žádnej frontman metalový kapely, je fajn vědět, že někomu se to líbí a můj amatérský zpěv i třeba trošku obdivuje. Myslím, že tohle musí potěšit prostě každého. Se zpíváním a hudbou souvisí ještě jedna přelomová věc. Oprášil jsem piano, začal trochu cvičit a rozhodl se vytvořit hudební projekt, metalovou operu, chcete-li, volně inspirovanou peripetiemi okolo lásky, rozchodu, hledání se a tak vůbec. No, moc jsem s tím zatím nepohnul, ale pár zajímavých motivů ze mě vylezlo a kostra příběhu už taky získává jasné rysy. Tak držte palce, jednou to bude. :-)

Když tady tak bilancuju, napadá mé ještě něco. Konečně se mi podařilo, asi ne přímo uzavřít, ale spíš odsunout mimo sféru myšlenek mé depkování ze vztahů. To vnímám hodně pozitivně. Ačkoliv samozřejmě splíny občas přijdou i teď, je to už mnohem méně a je to opravdu úleva. A aspoň mám z čeho tvořit ty své básničky. :-) Ale vážně. Ono totiž opravdu není možné dělit srdce mezi minulost a současnost. A není to ani správný. Dřív jsem si to trochu namlouval, ale teď cítím, že jsem konečně opravdu připravený na nový vztah. A to je super. End of an chapter od Sonaty Arcticy je pro mě v tomto docela příznačná skladba. Když už mluvím o vztazích a lásce, během roku mým životem prošlo pár fajn holek a i když to nakonec třeba nevyšlo, bylo to hezký a zase mi to dalo něco dobrého. Jak se říká, každá zkušenost je cenná. Pomáhá nám ujasnit si, co hledáme, kam směřujme a vlastně i kým jsme. Definuje nás. Takže nelituji. Ty krásný chvíle za to stály. :-)

A v neposlední řadě tu chci trošku zmínit ty, bez nichž by nic z toho nebylo, a rok by jen bez výrazných výkyvů prosvištěl okolo mě. Mrtvě a chladně. Takže i v roce 2016 při mně stálo několik úžasných kamarádů, ať už stálice, nebo i novější tváře. Je to zvláštní, jak člověk někdy objeví poklad v někom, u koho vůbec nějakou bližší náklonnost nečekal, a naopak ti, s kterými to viděl od začátku pozitivně, se ukážou ve zcela jiném světle. Ano, i v uplynulém roce jsem se s pár lidmi rozloučil. Je to smutné, ale holt stává se. Ale nač lkát? Ti praví jsou tu pořád. Jmenovat nebudu, oni vědí. A hlavně díky nim jsem si užil spoustu krásných zážitku. Ať už to byly výlety na hrady a zámky, návštěvu zábavního parku v Hamburku (žabák po mnoha letech vyjel za kopečky), Signál festivalu nebo třeba akvaparku a rockové opery. Také první zkušenost s únikovou hrou byla super. Nespočet čajoven a jiných aktivit ani nezmiňuji. S přáteli jsem oslavil i své třicetiny a jednalo se asi o nejlepší oslavu, jakou jsem kdy měl. Celkově mám hroznou radost, jak jsme si s některými o dost blíž než kdy dřív a i přes občasné rozepře to šlape dál. Děkuju za vás. Fakt. Jste úžasní. Už jsem to tu párkrát zmiňoval, ale prostě je to tak. Jsem rád, že vás mám. :-)

Našlo by se toho asi víc, ale zas nemusím tu psát úplně všechno. Rok 2016 pro mě začal nejasnou obavou, jaký asi bude, smutkem po tom, co bylo… Ale víte co? Byl skvělej. Hodně mi dal, spoustu věcí jsem si ujasnil a konečně mám pocit, že mě čeká i něco hezkého, a těším se na to, co přijde. Když to řeknu jednoduše, prostě se povedl. A zakončení výborným Silvestrem byl bonbónek nakonec. Takže jestli bude ten aktuální aspoň z půlky takový, budu šťastný žabák. :-)