Jump park aneb Žába ve svém živlu

Jump park. Schválně, co se vám tak začne honit hlavou, když tohle čtete? Pokud jste o něm nikdy neslyšeli, hádám, že to bude myšlenka na nějaké skákání. Víc vás asi nenapadne. Možná ještě trampolína. A ano, jste blízko. Trampolíny! Spousty trampolín. Ale nejen ty. Tohle rozhodně není další nudné fitko, kterých je po Praze mraky. Ne ne. Račte dál, dnes budeme skákat:)

S přáteli jsme v pondělí navštívili Jump park nedaleko Malešic. Upřímně, vůbec jsem netušil do čeho vlastně jdu, ale dvakrát jsem s tím kamarádku Sonju odbyl kvůli nemoci a jinému programu, a potřetí už by mi to bylo fakt blbé a chtěl jsem jí udělat radost. Koneckonců, třeba to nebude taková blbost, říkal jsem si. Tak jsem na to kývl a ještě vzal kamaráda, abychom šli ve větším počtu než jen dva, a že bude sranda:P Bohužel jsme nějak zapomněli fotit, takže jsem si dovolil pro potřeby článku použít promo fotky z netu. Věřím, že se nebudou v Jump parku zlobit, když jim vlastně dělám reklamu:)

Jak to celé probíhalo? Přišli jsme, zaplatili na kase vstup na hodinu a šli se převléct do sportovního. Nesmíte mít ani ponožky, leda takové ty protiskluzové nebo možná nějaké cvičky. Takže jsme šli naboso, až na Fandu, který si koupil fešácké žluté fusekle přímo tam. Když jsme byli hotoví, konečně jsme se loudali do sálu v očekávání spíše nudného skákání. No, bylo to trochu jinak. Uvnitř je snad padesát trampolín poskládaných do velké plochy a ještě je tam jeden velký nepřerušený pruh ode zdi ke zdi. Ten byl nej, ale o tom později. Líbila se mi příjemná černo-modro-fialovo-žlutá kombinace designu a celkově pohodová atmosféra:)

Jakožto začátečníci jsme samozřejmě začli zlehka. Chvíli jsme hopsali na trampolínách jen tak a pak i s dopadem na zadek, ale to mi moc nesedělo. Když jsme si trochu navykli na nepřirozený pohyb a stabilizovali své dopady, konečně se dalo začít blbnout a hopsat po trampolínách přes celou místnost. Tou dobou se naplno projevily mé genetické předpoklady ke skokům. To víte, žába. Přece se nenechám zahanbit:P

Zmiňovaná trampolína v podobě pásu byla super na salta respektive v mém případě spíš kotouly. Něco mezi. Však vy víte, jak to myslím:D Je super, že když se člověk konečně osmělí a prostě to zkusí, není to ani tak těžké. Trošku horší jsou zde dopady, které se nepovede úplně vybrat. A že jich bylo. Hrubá tkanina vám totiž nadělí krásné spáleniny a odřeniny. Ale co, to se přežije. Jen teda podobné úrazy jsem měl naposledy na sídlišti ještě jako malý pulec:D Ale tak ono se říká, že historie se opakuje.

Když jsme dost otestovali hlavní sál, šli jsme se podívat vedle, kde je velká jáma vycpaná molitanem natrhaným na kusy. Připomíná to trochu výcvikové středisko filmových kaskadérů. Úžasná věc na zkoušení třeba klasických salt, ať opět z přistavené trampolíny, nebo z pevné hrany podlahy. To mě bavilo možná nejvíc. Hodně zajímavý je doskok do měkkého. Tak nějak vtipně se tam zapasujete a prostě jen vegetíte chyceni ve hmotě:D Někteří, nebudu jmenovat, prý mají problém vylézt ven, protože schůdky nejsou a v molitanu se člověk při pohybu propadá. No, trochu náročný to je, ale dá se to v pohodě zvládnout:)

Osobně jsem měl radost, že jsem se odhodlal zkusit salto pozadu, ale je to tedy fakt divný pocit. Každopádně je super mít možnost si to zkusit, aniž byste se báli, že se přizabijete. I když samozřejmě úplně bez riziky tyhle aktivity nejsou a do skácacích prostor Jump parku vstupujete na vlastní nebezpečí:D

Ještě zde mají takový basketbal na trampolíně a možnost vybíjené, ale tam jsme nešli. Hodinka utekla docela svižně a nakonec jsme odcházeli všichni parádně vyřízení. Ono se to nezdá, ale to poskakování docela vyčerpá. Každopádně to bylo zase něco nového a všichni jsme si to moc užili. Jsem rád, že nás na skákání kámoška vytáhla, protože to byl fakt super zážitek. Třeba se někdy vrátíme:)

Pokud vás Jump park zaujal, více o něm se dočtete přímo na jeho stránkách.