Přiznávám! Miluju, když je temná noc, kolem je ticho, v dálce šumí skrze menší lesík Rokytka a nad vrcholky stromů po obloze pomalu pluje obří měsíc v úplňku. Člověk hned cítí takovou magickou náladu, nostalgii. Přemýšlí o světě, životě, o tom, co bylo, co bude… Co je jeden život proti nepředstavitelnému stáří světa, vesmíru… Nic. Drobounké zrnko prachu v přesýpacích hodinách osudu. Půlnoc je zvláštní, ale krásný čas:)