Pod maskou přítele

Když tak koukám na poslední příspěvky, už tu byla báseň o Íkarovi a jeho pádu z nebeských výšin, o krajině mého depresívního hloubání, o vrbě, pod jejímiž větvemi končí životní útrapy nešťastníci… No a dnes tu máme téma falešného přátelství. Ne, nejde tentokrát v jakémkoliv smyslu o mě. Naštěstí. Já jsem konečně zase v pohodě a těším se na super večer s přáteli v čajovně a jinde, chystání dárečků a podobně. Zato moje velice blízká kamarádka měla včera dost mizernou náladu. A jak jsem se jí tak pokoušel trochu povzbudit, nutno dodat, že úspěšně, napadl veršík, který jsem pak rozvedl a je z toho celá báseň.

Takže milá Libuško, tahle báseň je jen pro tebe a snad příště bude nějaká veselejší. A neboj, všechno se zvládne, uvidíš. :)

Na přátelství často hrajeme si,
věříme druhým, milujem,
jsou často jak schránka na dopisy –
– prázdní. A pak litujem.

Už netěší nás jejich blízkost
a z kdysi vlídné tváře,
co dávala nám sílu, radost,
studí oči lháře.

Jen otázky, žádné odpovědi na ně.
Jsme jako kabát, co se obnosí.
Včera přátelé, dnes krvelačné saně.
A city? Ty se nenosí.

Mohlo by vás zajímat

11 komentářů

  1. Martine, děkuji! Ať je víc lidí jako Ty… Povzbudis, vyslechneš, poradíš❤️… Jsem citlivá, vic vnímám vše, vše řeším moc intenzivně. Není to dobře. Přitahuji divné lidi, chladné monstra a exoty bez empatie. Dnes dvě zásadní události👍…. Napsala dávná kámoška a potěšila mne máma. První událost se mnou neudělala nic(děkuji za to!) a druhá mne zahřála. O tom někdy nad Honey 😘

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *