Existence z Florence

Po dlouhé době zase sem hodím zase jednu delší báseň. Její vznik je zahalen tajemstvím, ale můžu prozradit, že u jejího zrodu jsem byl já, Majdalenka a kamarád Fanouš a kýbl srandy cestou centrem z promítání Kinobusu. Nějak slovo dalo slovo a nakonec jsem včera cestou z jiné akce s přáteli stvořil toto dílo. Podpora dvěma cidery a pytlem brambůrek je asi poznat:D Já vím, že to není zrovna humorný téma a někteří za to nemůžou a jsou chudáci, ale jiní ano. Jsou agresivní, oprsklí, otravní a právě o nich a o tom, co vás v jejich přítomnosti může potkat, je tato báseň. A holt když už to tak nějak samo vylezlo, nešlo odolat:D Nechť se líbí a bacha na Florenc!

Potkal jsem vám na Florenci
prapodivnou existenci.
Nohy žádné, v hlavě strupy,
Týpek seděl v čele grupy.
Vozík zrezlý, píchlá guma
žvejkal cígo, v ruce ruma.
Mastné čelo, dlouhý vlas
K tomu trochu křáplý hlas.

Bylo jich víc, bezdomovců,
někdo hulil, jiný spal,
další chlastal levný čůčo,
pak do kalhot si nadělal.
Všude kolem strašný smrad,
no prostě hrůza, to bych pad!

Ňákej Franta jméno mé,
mám tu slušný renomé.
Kouknul na mě, povídal:
Nemáš drobák? Že bys dal.

Hrabu v kapsách, nic v nich ale,
drobásky mi daly vale.
Sorry kámo, nemám nic,
vrať se do svých popelnic.

Bezďák celý zesinal,
probral se, kdo usínal.
A že jsem mu nedal nic,
vztekle křičel z plných plic:
Na něj chlapi, my mu dáme!
Ať ví, jak se tady máme.

Jeden s pálkou, druhý s nožem,
vrhli se hned na mě,
a já z louže u silnice
chtěl se vrátit k mámě.

Když jsem oči otevřel,
byl jsem v šoku zcela,
bez hadrů a bez dokladů,
kudla v boku zela.

Z těch míst temných utíkal jsem,
a už se nechci vrátit,
vždyť v tý bandě houmlesáků,
moh` jsem život ztratit!

Dám ti proto dobrou radu:
Dej si pozor, příteli,
jak seš jednou na Florenci,
věř mi, že jsi v prdeli!