Ahoj, ahoj. Ne, neumřel jsem ani na Covid, ani na nic jiného, jen přednost měly jiné věci. :-D Víte, jeden by řekl, že když je ten lockdown, hodně z nás je na homeofficu a podobně, tak že bude spousta času. No, ona je ho spousta, ale aktivit, který ho totálně vycucnou, je ještě víc. Však mě znáte. :-D
Každopádně dneska bych tu chtěl napsat něco o svém řízení. Totiž abyste rozuměli, řidičák mám od února 2007, ale až na pár drobných výjimek jsem vlastně nikdy nejezdil. Strach, nejistota a vlastně ani nebyla moc potřeba. Proč a kam bych jezdil? Mimoto v autoškole jsem onehdá musel slíbit, že když mi ty papíry dají, tak že radši řídit nebudu. :D Ale jak šel čas, postupně jsem k tomu všemu nějak dospěl a můj názor na ježdění se začal proměňovat. Takže na konci léta loňského roku se do rodiny jako druhé auto pořídila ojetá levná Fábie, určená k mému a bratrovu rozježdění. No, přiznám se, moc jsem tomu tehdy nedal a jen se občas za dozoru otce trochu rozjížděl po okolí naší vísky, sem tam zkusil parkování poblíž Lidlu, kličkoval kolem sloupů lamp, když byl svátek, ale pak přišla zima, a to je sníh a led a tak…
O něco později se v souvislosti s novým vztahem myšlenka na řízení zase začala zdát aktuální. V hlavě mi pomalu zrál plán, jak časem nebudu muset řešit otravný autobusy na sever, ale prostě si přijedu jako macho až k baráku. :D No, jenže když jste každý víkend pryč na rande a v týdnu je po návratu z práce celkem brzo tma, moc toho nenatrénujete. Takže zase smolík.
Záhy jsem byl ale zase single, a vzhledem k potřebě získaný víkendový čas nějak zaplácnout zájmy a rozptýlením od chmurných myšlenek, tak jednu z priorit dostalo právě rozježdění se, protože lepší dobu už na to mít nikdy asi nebudu. A jak se říká, že všechno zlý je pro něco dobrý, tak tohle je přesně jeden z těch případů. Takže nejprve opět opatrně s tátou po okolí, ale s každou jízdou dál a dál. Říčany, Jesenice, Oleška… Nakonec jsme se vypravili až na Slapy. Jen tak, abychom se podívali na zákruty řeky a jeli zas domů. To bylo něco jiného, než jen jezdit po křižovatkách v okolí, volit výjezdy z kruháku a podobně. Ne, tohle byl prostě výlet s jasným cílem, několik desítek km od Prahy. Byl to asi největší mezník a odrazový můstek dál. :)
Bohužel otec je poněkud komplikovaný spolujezdec a navigátor, ze kterého by se člověk brzy zbláznil. Jenže jak to udělat, když chcete na další a další výlety, ale ještě si úplně netroufáte sami? Mimoto společnost je prostě vždycky lepší. Slovo dalo slovo, a tak se stalo, že jsme sami s kamarádkou jeli na první výlet pod mým velením. A víte co, zvládli jsme to v pohodě a já si to moc užil. Mimoto ač sama neřídí, skvěle naviguje, nebuzeruje mě za chyby a podobně. Prostě pohoda! Výlet do Týnce nad Sázavou a Zbořeného Kostelce se vyvedl a docela mi dodal potřebnou sebejistotu. Mých prvních asi celkem 70 km za volantem, bez podpory druhého řidiče. Úžasný!
A pak to šlo už rychle, s dalšími přáteli další výlet skoro každý víkend než nám to počasí a nouzový stav zkomplikovaly. Zlenice, Včelní hrádek, Průhonice a nákupní zóna Čestlic… Spousta krásných míst a zážitků, sranda, pohoda. Musím říct, že je super, že někteří už se se mnou vezli podruhé, takže věděli, do čeho jdou, a přesto to riskli. Možná s blbými kecy nebo popichováním, ale přesto jim děkuji za důvěru a odvahu. :D Ono se to lepší, ale pořád to není samozřejmě dokonalé. Tuhle jsem najel na zpomalovací práh, co pod listím vůbec nebyl vidět, a nadskočili jsme jak ve filmu. Naštěstí i přes hlasitou ránu do spodku se nic nestalo a mohli jsme pokračovat dál. Holt chybičky se vloudí, ale dokud nejde o život, je to v normě. Což mi připomíná, že už jsem musel i u policajtů vysvětlovat, proč parkuju, kde nemám. No, naštěstí to skončilo domluvou. :D
Jsou věci, co jsou pro mě pořád složitější, jako například míjet auta v protisměru na úzké silnici nebo hlídat rychlost projetí různými zatáčkami, ale to chce prostě čas. Pořádně se vyjezdit. A to i sám, za noci nebo za hnusnýho počasí. Takhle jsem si třeba sám dojel do relativně nedalekých Běchovic za kamarádkou. Vyvenčili jsme kočárek s prckem, pokecali o životě a už jsem zas uháněl domů. Za 20 minut už jsem žhavil uhlí na šíšu. No prostě luxus! Hrozně si to i přes občasný stres užívám. Ta volnost moc vyrazit kdykoliv kamkoliv (si troufnu) je prostě k nezaplacení. Zatím tedy bez dálnic, ale na ně taky dojde. Mimochodem nedávno jsem na jednu omylem najel z kruháku. A fakt jsem zrovna nechtěl na Brno. :D Naštěstí přátelé hned našli nejbližší sjezd a bylo vymalováno. Drobná zajížďka, ale aspoň jsem si to zkusil pořádně rozjet. Ne, žádné dveře ani jiné plechy neupadly. :P
Každopádně, to celé moje ježdění má ještě jeden aspekt. Jak mnozí víte, dost si hraju s šitím kůže a podobnými technikami… No a nebyl bych to já, abych se nevrhl na alespoň drobný tuning. Když už mám jezdit, tak ať mám z jízdy co nejlepší pocit, ne? Už jsem říkal, že jsem úchyl na černozelenou kombinaci? :D Takže k příležitosti dovršení 600 km na cestách, z toho víc jak polovinu s přáteli nebo jen sám bez táty, jsem si nadělil menší upgrade. Jako první šla do popelnice otrhaná manžeta řadící páky, na kterou jsem ušil zeleně prošívaný kožený kabátek a když už jsem v tom byl, obšil jsem i hlavici. Ať to pěkně sedí, no ne? Upřímně, kdyby mi někdo před rokem řekl, že se budu hrabat v autě a vyndavat nějaké šrouby nebo rozebírat ho na díly, asi bych si ťukal na čelo. A hele, ono je to tady! :D Zelený potahy z Aliexpressu, držák na mobil, černý poklice, protože alu kola se na tuhle šunku prostě nevyplatí… Nene, větší a dražší úpravy přijdou až časem na něčem lepším. Bude to sexy Peugeot CC? Nebo praktičtější Ford Focus? Kdo ví. Ale rozhodně bude další vůz černo-neonově zelený. :D
Dál na řadu přišel volant. Koupil jsem asi tři zelené neonové barvy na kůži a experimentoval, než jsem našel tu správnou na ten mrňavej blbej pásek, aby ladil se zbytkem v tom mém odstínu. Magor no. X hodin výroby potahu, další tři hodiny našívání na něj přímo v autě, ale povedlo se, a já mám úžasnej vlastnoručně udělanej žabí interiér! Pravda, některý věci bych příště řešil trochu jednodušeji, ale to je fuk. A to ještě nekončíme. Zelené ledky osvěcující prostor na nohy, natažení kabeláže do kufru a dodělání chybějícího světla… No, ještě si užiju. Ale je to super!
Škoda, že teď s příchodem zimy a ještě s lockdownem toho asi tolik nenajezdím, ale uvidíme. Nerad bych to všechno zas zapomněl a na jaře byl zas jak na začátku. Každopádně jedno je jisté: I žáby už umí řídit auto. :-D