Ohlédnutí za rokem 2018 aneb Happy jak dva grepy

A je tu nový rok! Tedy, on už je tu asi tak týden a něco, ale znáte to. Každopádně jako vždy touhle dobou jsem se chtěl maličko zamyslet nad tím uplynulým a udělat si takovou inventuru všeho co přinesl. Původně jsem tady chtěl rozepsat všechno, co se za ten loňský rok událo, výlety a chaty s přáteli, fesťáky, oslavování výročí několika událostí, včetně vzniku samostatného státu, od kterého uplynulo krásných sto let, ale řekl jsem si, že článek pojmu jinak. Osobněji. Tak snad to někoho bude zajímat. Když ne, počkejte si na něco příště. :-)

Nevím jak u vás, ale u mě rok 2018 nejlépe definuje pokračování v nastaveném kurzu a jeho upevňování. Ne, že by neproběhly nějaké změny, ale v zásadě je hodně věcí pořád stejných. Bydlení, řízení auta, práce… Pořád taková klasika. Jen teda za vyšší prachy, hehe. Ale to setrvání ve vytyčené cestě je možná i důležitější. Aspoň pro mě. Nejen změny jako takové, ale spíš vývoj. Snad můžu říct, že cítím určité pomalé vyzrávání, co se týče vztahů a vůbec intersociálních jevů. Jasně, pořád se občas něco pokazí, vztahy se změní nebo i skončí, ale už se mě to nedotýká tak přehnaně, jako dřív, což je super posun. Jo, tyhle věci mě mrzí furt, ale nepřelévá se to do neustálé deprese a přemítání kde kdo udělal chybu. Depka možná přijde, hned zas odejde. Tečka. Prostě tak to v životě chodí a je zbytečné se v tom týdny babrat a trápit se. Buď se rozbitý vztah spraví, nebo ne. Je to jednoduše volba obou stran a nic se s tím nenadělá. Je blbost to hrotit nebo se snažit udržovat něco, co už nefunguje, což jsem dělal většinu života. Už nechci. A pokud se někdo chová jako mešuge, je to jeho boj, ne můj. A nemám zapotřebí se pokoušet ho udržet ve svém životě. Proč taky?

Ač mi to jedna milá kamarádka nechce věřit, prostě věřím, že tohle je alespoň z větší části za mnou. Mimoto proč vlastně depkovat a užírat se? Naopak! Já si chci užívat to, co je a co mám. A taky se o to snažím. Minulý rok byl pro mě naprosto úžasnej, a jeden z nejpozitivnějších za poslední dobu vůbec. Po třech letech jsem úspěšně zakončil vošku, a můžu si tak u jména hrdě psát titul. A jo, je to cool a komu se to nelíbí, ať si škubne. :D Dokonce jsem měl při absolutoriu i krátký projev za naší třídu. Teď tedy pokračuju ve studiu dál na bakaláře a už to nějak doklepu. Když se povede, budu mít konečně ucelené vysokoškolské vzdělání. Juchů! Ale aby to nevyznělo jinak, nejde ani tak o titul, ale spíš o snahu někam se posouvat. A dobrý pocit se počítá.

Co tu máme dál? No jasně! Pořád mám pár skvělých, věrných a chápavých přátel, na které je spolehnutí a povětšinu času nám to klape. Mají zájem, chovají se férově, respektují, jaký jsem, podnikáme výlety a různé akce… Je to snad málo? Myslím, že tohle je to opravdové štěstí v životě. Stejně tak fungující (no jo, mhouřím všechny čtyři oči) rodina nebo bydlení. Na to se totiž často zapomíná a je nutné si neustále podobné věci připomínat. Už jste asi pochopili, že tyhle osobní články jsou tak trochu i něco jako sebeterapie. Jestli to má nějaký vliv nevím, ale rozhodně si vždycky utřídím myšlenky a mám se kam podívat, když přijde krize. A věřím, že to může trochu nakopnout i druhé na jejich cestě.

Jinak když už tu mluvím o nejbližších, jedním z nejhezčích zážitků roku 2018 byla svatba mé nejlepší kamarádky, která si mě dokonce vybrala za svědka. Jo, obvykle to bývá holka, ale nedělejte, že vás u mě ještě něco takového může zaskočit. Já byl vždycky mimo všechna měřítka a škatulky, a jsem na to hrdej. Každopádně jsem si to užil a byla mi čest tuhle roli přijmout. I jsem se podílel na přípravách rozlučky, tvořil obrázek na oznámení, a dokonce jsem měl projev na hostině – jedno oko určitě nezůstalo suché, hehe – a spolu s další kamarádkou jsem si vyzkoušel i moderování kvízu. To bylo moc fajn. A těší mě, že doby nějaké větší trémy při podobných výstupech jsou dávno za mnou. Jo, léta v divadle vás otrkají. Teď je to už spíš adrenalin spojený s mou přirozenou zálibou bavit lidi. A aby toho nebylo málo, oblek brzy vyvětrám znovu, neboť mě čeká další svatba. Ne teda moje. Ale pššt, to je zatím tajný. :-D

Už teď se strašně těším na duben, kdy se výše zmíněným manželům má narodit vytoužený prcek. Moc jim držím palce, ať je všechno v pořádku a mají krásný a zdravý zlobidlo. Ne, že by jiní přátelé už děti neměli, mají, a dokonce se jedno mimčo v mém okolí právě i v roce 2018 narodilo, ale prostě tohle bude jiné. O dost osobnější, neboť se jedná o nejbližší lidi, co mám. A změní se tak asi hodně věcí. Společné akce, čajovny, sdílení času vůbec… Ale to se zvládne a mimčo má přednost. A já se těším, že budu ten hodnej strejda žabák, jak si děláme srandu. Snad se taky jednou dočkám vlastních dětí, ale to je zatím v nedohlednu. I když, kdo ví. Podle Facebooku a kamarádky, co mi vykládala runy, mě letos čeká nový vztah. :D No, bylo by to fajn. Mimoto už pár týdnů mám takový vnitřní pocit, že něco takového přijde. Nevím, jestli je to blbost, ale cítím to a jsem tak nějak na pohodové vlně. Bez ohledu na rozbité vztahy nebo cokoliv. Jednoduše řečeno nechávám všechno samovolně plynout a věnuju se jiným věcem. Vždyť toho pozitivního je kolem mě teď tolik. V práci se relativně daří, inventury jsou skoro za mnou a nabírám nějaké další zkušenosti z projektů, což se vždycky hodí, minimálně v CV. Beztak nová práce je jeden z takových vytyčených cílů do nového roku.

Mimochodem začal jsem se zase víc věnovat psaní, kreslení, hraní na piano, focení a upravování fotek a vůbec tvoření všeho možného. Místo učení se na zkoušky jsem třeba během posledních dní přečetl tři bakalářky na téma psaní scénáře. Jo, jsem magor, ale jestli toho Krysaře někdy chci dodělat, bude to chtít sakra hodně úsilí a získávání znalostí. I proto jsem se zas ponořil do animací v After Effects a sjíždím jeden návod za druhým. Ono taky na co čekat? Žijeme teď, ne včera nebo zítra. Dnes! Tak ještě něco udělat s povánočním pupendem, a bude to všechno perfektní.

Já vím, že ten článek zní nějak moc optimisticky, ale prostě tak to je. Tak to aktuálně vnímám, cítím… Věřím. A nějaký chybějící vztah, stres v práci nebo občasné kiksy s přáteli mě už nerozhodí. Žabák se drží svého kodexu, najel na verzi 31.2/b (nebo kolikátou) svého já, a postupně snad vyladil většinu bugů. Ne, nevolejte Chocholouška, to je jen metaforicky. Ale určitě mi rozumíte, jak to myslím. A ono to vážně funguje! Zatímco loni jsem na Silvestra ještě přemítal o minulosti a měl hlavu plnou bordelu a zármutku, bývalých vztahů a obav z budoucnosti, tak tentokrát ne. Prostě jsem si užil tu výjimečnou chvíli, zavolal domů a byl v pohodě s fajn přáteli v krásné přírodě.

Lidi kolem mě často doufají, že nový rok bude lepší než ten minulý. No, mně úplně stačí, aby byl alespoň stejně skvělej. A myslím, že bude!  Tím bych to pro dnešek asi uzavřel. Bylo by to ještě na dlouhé povídání, co všechno bylo nebo nebylo, co jsem si vyzkoušel nového, jaoo třeba motokáry nebo lasergame, ale to důležité jsem už asi sepsal. Takže co dodat? Přátelé a čtenáři, přeju vám všem ještě tady a naposledy hodně štěstí a pohody do nového roku. Ať vám všechno vychází a prostě žijete, jak nejlíp to jde. Žádné chmury, ale pohodu a naplnění. Nalezení sama sebe. Na ničem jiném totiž ve skutečnosti nezáleží. :-)