Nešvary blogů aneb 13 věcí, co mě vytáčí

Dnešní článek asi nebude patřit zrovna k oblíbeným, ale to je jedno. Prostě to už musí ven:D Poslední dobou si pročítám hodně rozličných blogů, jsem ve skupině, která jejich pisatele sdružuje v přátelském diskuzním prostředí facebooku a celkově se tomu internetovému pisálkovství víc věnuju. No a když to tak zkoumám a pročítám, neustále narážím na věci, které mi prostě vadí a kazí dojem i z jinak fajn blogů a podobně. Proto jsem se rozhodl sepsat článek, kde se pokusím tuhle problematiku rozebrat. Vím, není to nikterak originální téma, ale osobně se mě dotýká a proč se tedy nevyjádřit:) Mimoto ne všechno se řešilo jinde. Dost věcí jsem si přidal sám. Holt vadí mi toho fakt hodně:D

Nuže jdeme na to a věřte mi, ač to tak mnohdy nevyzní, myslím to dobře a spíš než jen jako kritiku a šlapání po vaší práci, to berte jako podnět k zamyšlení. Prospěje to vám i nám ostatním:)

1) Problematický design

Obsah blogu by měl být pro návštěvníka především snadno čitelný a pochopitelný. Z vizuálního hlediska je dobré užít dostatečného kontrastu a použít tmavý text na světlém pozadí a naopak. Druhou možnost ale někteří lidé příliš nemusí, neboť víc namáhá oči. Osobně mám hodně rád černé pozadí a světle šedý text – Ne bílý! – jednoduše mi tahle kombinace přijde hezká. Ano, byly tu už prosby o změnu, možná k ní časem i dojde, ale prostě tohle je nej:D Každopádně už jsem se na netu setkal s bílým textem na šedém pozadí, tmavě šedým na černém, pak podivnými barevnými variacemi. Takhle určitě ne.

Co se týče designu, měl by být přehledný a nemělo by v něm nic vyloženě rušit. Pokud máte nějaký banner či reklamu, umístěte ji tak, aby zapadala nenásilně do celku. Určitě ne tak, že vám přes celou obrazovku nečekaně vyskočí obří pop-up okno s nějakým bordelem. A když už o tom píšu, tak obecně považuju jakákoliv vyskakovací okna za zlo:D

Dobrý dojem z brouzdání dotváří i celková struktura, hierarchie a rozčlenění příspěvků do kategorií, správné použití štítků apod. Je vážně „super“, když je blog členěn do podivných kategorií bez logického propojení. Chaos. Někam vlezete, teď hledáte kudy jinam a vůbec kam, menu třeba chybí úplně, nepoznáte link v textu, neboť má stejnou barvu a styl… Paráda!

Pokuste se proto na blog dívat očima potenciálního čtenáře, který neví, kde co je, a co nejlépe ho všemi zákoutími vašeho prostoru provést:)

2) Problémy s menu

Dobře navržené menu je základ každého blogu či jiných stránek. Právě přes nabídky v něm se návštěvníci rozkoukávají a zkoumají obsah, který je zaujme. Pokud menu chybí a mají například jen šipku k proklikávání se hlouběji a hlouběji do historie, rozhodně je to nepotěší.

Je to především problém stránek na službě Blogger při jejich prohlížení v mobilu. Avšak i toto lze obejít a vložit do stránky jednoduché menu klasickým html kódem. Není to dokonalé, ale lepší než drátem do oka:D Druhá možnost je přejít na lepší systém či to vyřešit jinak. Ale hlavně ne šipkou ve smyslu „starší příspěvky“. To je fakt horor. Kór u mnohaletých obsáhlých blogů, kde rok zpátky se proklikáváte hodinu:D

3) Fonty a problémy s diakritikou

Také důležitá věc. Pokud vybíráte nějaký exotický font – nic proti tomu, pokud je čitelný – ale vyberte si takový, co má české znaky. Všechny! Není příjemné číst místo slov podivnosti s klikyháky a čtverečky nebo mít nadpisy jak z smsky.

4) Různé nefunkčnosti na blogu

Určitě si hlídejte nefunkční stránky, odkazy a kategorie, ve kterých není žádný obsah. I kdybyste tam měli napsat aspoň uvítání v nové kategorii, bude to lepší, než hláška „nic nenalezeno“. Mimoto když vám samotným někdy v googlu vyjede neexistující stránka, máte vždy chuť a čas se v tom plácat a hledat nějakou fungující, nebo spíš půjdete jinam? Lidi jsou dnes líní něco řešit a mimoto mají svých starostí dost. Tohle je spolehlivá cesta, jak je odradit od dalšího prohlížení vašich stránek. A to přece nechcete:)

5) Obsah o ničem

A tady trošku přitvrdím:P Je mi jasné, že i tyto věci si své čtenáře najdou, a dle statistik jich není málo, ale osobně to nechápu a ani nechci. Jen mi to ilustruje trendy téhle doby. Vše zjednodušit, zkrátit, zpovrchnět. Nu, vezmeme to pěkně popořadě.

Unboxingy

Pro mě jsou to naprosto nepotřebné informace. Jen si to vezměte: Koupím si knihu – nějakou pěknou – vzápětí o ní napíšu článek, kde popíšu, jak jsem jí rozbalil a vyhodil balící papíry. Následně vezmu někde na eshopu či v databázi knih anotaci, udělám CTRL+C, a lup, je tam. Ještě přidám cosi jako že děkuju prodejci a mám článek. To myslíte vážně!? Tak si sakra knihu přečtěte a pište o tom, jak se vám líbila. Vaše myšlenky. Co bylo fajn, co horší. Klidně popřemýšlejte, že mohlo něco být jinak, nebo že nerozumíte nějaké kapitole. Cokoliv, ale vašeho! Nalákejte čtenáře nebo je odraďte, jestli stála za pendrek. Ale psát článek o tom, že byla v krabici se dvěma dalšíma a že je na přebalu kočka? Fuck off! Je to ubohý a k ničemu.

Hauly

Podobný postoj mám k tzv. haulům. Co to je? Vlastně osekaná verze unboxingu. Uděláte článek, že jste si právě koupili něco a jste z toho v rauši. To je všechno! Ahoj děcka, dneska pro vás mám super zprávu. Koupila jsem si rtěnku. Je strašně super. Tak zas příště. Muck. Jo, zhruba takhle nějak to je. Řekněte mi někdo, k čemu mi to je dobrý? Samozřejmě já jsem chlap, takže to beru trochu jinak. Ale i když to vezmu z pohledu nějaké holky, k čemu jí taková informace je? Tak tu rtěnku pár týdnů používejte a pak napiště své postřehy. Já nevím, rozmazává se, barva bledne, chutná jak něco… Cokoliv bude lepší než „Hurá, mám rtěnku!“

Nuda, nuda, šeď

No a pak tu máme takové to obyčejné deníčkovské a jiné tlachání, které ale autor nepíše pro sebe jako jakýsi deník, ale zcela vážně pro veřejnost a myslí si, jak je to zajímavé. Jo, pokud to jsou příběhy ze života a jsou třeba nějak humorně zpracované, nic proti tomu. To se někdy čte fakt dobře a člověk se aspoň zasměje, že máme všichni podobné problémy:) Ale někdy mám prostě pocit, že za pár let se dočteme: „Přátelé, dneska jsem vysral fakt velký hovno. Bylo takový a makový…“ No nebudu to rozmazávat, jak se říká. Prostě i ten blog by měl mít nějaké sdělení pro ostatní a určitou úroveň. A suché shrnutí dne nebo příspěvky o každém prdu mi přijdou zbytečné.

6) Gramatické chyby, stylistika

Ano, všichni si vzpomínáme na neoblíbené diktáty na základce. Jenže psaní blogu, a vlastně i jakékoliv jiné, prostě vyžaduje určitou znalost jazyka. Pokud chcete, aby vaše články někdo fakt četl a zaujaly, dejte si na nich záležet a alespoň notoricky známé chyby opravte. I/y, s/z, ú/ů, mě/mně, velká písmena, překlepy… No, nemůžu tu vypsat všechno. Pokud si nejste jisti, jukněte do pravidel. Jasně, každý uděláme občas hrubku, ale je dobré si po sobě článek přečíst a všechny chyby opravit. Někdy ale dokonce píšeme něco chybně i záměrně. Například přídavné jméno „vikinský“ je pro mě prostě hnus a pravidla nepravidla, vždycky budu psát vikingský:P

Samozřejmě občas v článku pár chyb zůstane i po zveřejnění. To se stává – já třeba často bojuju s čárkami – ale tak to prostě opravte za chodu. Hlavně tam dlouhodobě nenechávejte výrazy, které vyloženě bijí do očí. Vypadá to hrozně amatérsky. To samé stylistika. Opatrně se souvětími, ohlídejte si shodu podmětu s přísudkem, logickou strukturu vět i celého článku a spoustu dalšího. Vždyť rádi píšete, ne? Tak ať to sakra má nějakou úroveň:)

7) Anglické názvy a části webu

Jedna z prvních věci, co mě vždy praští do očí, jsou anglické nadpisy článků, názvy kategorií nebo i třeba části různých widgetů. Mám vždycky pocit schizofrenika, co mu došly léky. Proboha proč? Proč k česky psanému článku dávat názvy v angličtině? Nevypadá to moderně, ale blbě a lacině. A ještě si zhoršujete SEO, respektive šanci být nalezení ve vyhledávači. Češi totiž budou hledat „móda podzimu“ a ne „fashion autumn“. Chápete? To samé fragmenty v cizím jazyku. Když u článku svítí například „published“ nebo „2 comments“, prostě to působí nehotově, odflákle. Je mi líto.

8) Dementní styl psaní

Myslím, že nadpis hovoří jasně. Blogy, které se hemží výrazy jako „mucky“, „woe“, „blogísek“ a spoustou dvojitých w, x a jiných specialit. To se prostě nedá číst a pochybuji, že tím oslovíte někoho jiného než desetiletý emo holčičky:-D Naštěstí tohle už docela mizí stejně jako vzpomínky na Tokio Hotel. Sláva!

9) Chybějící datumy

Tohle není tak časté, ale přesto na to občas narážím. Když si čtu článek o nějaké události, docela mě zajímá, kdy se odehrála. Ať už je to pisatelova dovolená, návštěva nějaké akce nebo nová fotka v albu. Co mi je platné, že vaše posezení v nějaké restauraci bylo strašně super a obsluha milá, když na místě zjistím, že článek je asi tři roky starý a restaurace dávno zavřená? Klidně zrušte kategorie, štítky nebo zobrazení autora, jestli chcete, ale datum publikování je dle mě základ.

10) Složité komentování

Asi mi dáte za pravdu, že komentáře jsou nejrychlejší zpětná vazba od čtenáře autorovi. Všichni je máme rádi a většina z nás se diví, proč je jich tak málo i přes relativně vysokou návštěvnost:D Holt, tak to je. Ale to není podstatné. Podstatné je, aby na blogu vůbec možnost komentovat byla a to pro co nejširší skupinu uživatelů. A teď si vemte, že někde je nutností přihlášení pouze přes Facebook, jinde zas Google+. Co když tam účet někdo nemá? Má smůlu a vy taky. Nedá koment, i kdyby chtěl. Ano, vypadá to hezky, ale přicházíte o všechny, co prostě na sociálních sítích nefrčí.

Teď se docela šíří platforma Disquss, kde si sice přihlášení můžete vybrat z x možností, ale musíte se zas registrovat do tohoto nového systému. Když si přečtete podmínky, moc se vám do toho asi chtít nebude. A zase přicházíte o případnou zpětnou vazbu čtenáře. On chce dočíst článek a hned ho okomentovat. Ne se složitě registrovat a cpát někomu své údaje. A ještě si pak vybírat z tolika možností. Znáte to. Čím větší výběr, tím těžší rozhodování. A nakonec se na to návštěvník vykašle a půjde radši na pivo:D Vždy by na blogu měla být možnost vyjádřit se i bez nutnosti nějakého babrání s profilem tam či onde.

11) Chybějící obrázky nebo naopak jejich přemíra

Celkem jasné. Pokud nemáte vyloženě fotoblog, obrázky slouží pouze jako okrajová ilustrace k textu. Je vhodné, aby u článku nějaké ty obrázky byly, ale nemůžou převažovat a jen natahovat článek o ničem. Snad nemusím podotýkat, že by měly odpovídat tématu. Ne zde být jen tak z leknutí. Mimochodem je štěstí, že různé blikající a neonové, s prominutím, sračky už zmizely v propadlišti dějin. I když teď zas frčí GIPHy, tak nevím, jestli je to až takový pokrok:D Ale jo, tohle se občas hodí.

 12) Zkracování url přes služby třetích stran

Tohle je docela mladá záležitost. Pro ty co nevíte, o co se jedná, vysvětlím. Jde o zkrácení celé url adresy vašeho článku do takového ořezaného a zhuštěného tvaru za pomoci služeb třetí strany. Například známé bit.ly. Ono to sice vypadá dobře, ale kdo vám zaručí, že ta služba, přes kterou adresy zkracujete, pojede i za rok za dva? A když skončí, všechny zpětné odkazy za X let máte v háji. Chcete to riskovat? Prosím. Zároveň já když vidím takový odkaz, mám pocit, že vede na nějaké pochybné stránky, což ani některé zdroje na netu nepopírají a varují před phishingem, a neklikám. Prostě nemám k tomu důvěru. A to přesto, že vím, o co se jedná. Mimochodem, víte, že to „.ly“ je vlastně doména Libye? To ve mně taky přílišnou náklonnost nevzbuzuje:D

13) Bonus na konec

Ještě poslední bonusový bod:D Přiznám se vám, mám nějakou osobní averzi k blogům na blog.cz. Ještě jsem tam nenašel jediný blog, který by nebyl zahlcen reklamami a jiným bordelem a vyvažoval to aspoň obsahem:P Jsou vzácné výjímky, u kterých jim to odpustím, ale i tak prostě nemají na konkurenci na Bloggeru, WordPressu či jinde.

Závěrem

Rád bych vám poděkoval, že jste tenhle sáhodlouhý výlev zvládli až sem. Jste fakt dobří a vážím si toho:D Pokud s některým bodem nesouhlasíte, máte na to právo, ale toto jsou dosti subjektivně vnímané věci a já to prostě vidím takto. Někdy mi fakt praská cévka, když vidím, čeho jsou lidé v psaní schopní. Zkuste se proto někdy trošku zamyslet a vyladit své dílko k dokonalosti. Stojí to čas a úsilí, hodiny zkoušení a upravování, ale vyplatí se to. Vám, i vašim čtenářům. A teď mě sežerte:D