Po dlouhé době jsme s kamarádkou Sonjou zavítali do RockOpery, tentokrát na představení podle předlohy od Lva Nikolajeviče Tolstého. Anna Karenina je jedna z největších klasik literatury a říkal jsem si, že by nebylo špatné vidět zpracování do rockového hávu. No, myšlenka to není špatná, otázkou bylo, jak se ji povede uskutečnit. No, dále se dozvíte můj názor. A rovnou říkám, že bohužel není moc pozitivní.
Ač je příběh poměrně známý, alespoň stručně ho zde nastíním. Za případný spoiler se omlouvám, ale stejně jsme to všichni brali už někdy ve škole. Děj se odehrává v 19. století za ruského carství. Anna Karenina je vdaná žena z vyšší třídy. Má milujícího, avšak poněkud chladného muže Karenina, státního úředníka, syna a žije si všedním životem. Dostává dopis od svého bratra, který podvedl manželku a doufá, že Anna se za něj přimluví a nějak krizi urovná. Brzy poznává šarmantního důstojníka Vronského, zamiluje se a milostný trojúhelník se rozjíždí. Nakonec si zvolí život s ním, a tedy pravou lásku, a manžela opouští. Ale tím problémy nekončí, setkává se s nepochopením okolní společnosti a nakonec končí svůj nešťastný život skokem pod přijíždějící vlak. Celý obsah je samozřejmě složitější, je zde více dějových linek a dá se říct, že jde o propracovanou studii mezilidských vztahů, krizí a vůbec psychologickou sondu do života tehdejší společnosti. Tolik ke klasice.
Ale vás určitě víc zajímá, jak dopadlo finální zpracování od autorské dvojice Milan Steigerwald – Pavla Forest. Celý děj byl přesunut do současnosti a motorkářského klubu, což v zásadě není špatně, ač podobné změny moc nemusím. Ale k rockovému pojetí to docela sedí. Problém je spíš s tím, že původní dějová linka zcela zmizela. Nebo ne zmizela, ale kdo nezná předlohu, vůbec nemá šanci zjistit, o co tady sakra jde. Vidíme zde jakousi ženu, která miluje svého muže, drsného správce klubu. Pak se dostavuje mladý motorkář Jan Toužimský, který ji uhrane a způsobí celou milostnou anabázi. Jenže tohle všechno je tam takové schované v množství bordelu, který odvádí pozornost a vůbec nedává nějaký smysl. Vlastně není ani hned zřejmé, proč byl na Annu najednou manžel tak naštvaný. Nevěra a počínající vztah tam zkrátka nejsou příliš vidět. Vše je ok, a najednou Zonyga zpívá, jak jsou ženský mrchy a že se jim nemá věřit. Jak říkám, znalost originálního příběhu a zároveň koupě programu hodně pomůže, protože jinak je divák v háji.
Co mi přišlo vyloženě příšerné jsou tanečky se židlemi, různé tahání stolů tam a sem, plazení jeden po druhém či po zemi…. Nevím, co to mělo symbolizovat, ale přišlo mi to nedobré. Korunu těmto scénickým tancům nasadila taneční přehlídka pacientů s berlemi. Panebože proč? Proč do příběhu o lásce, dejme tomu mezi motorkáři, zazní hudba z Nemocnice na konci města a pak následuje tohle peklo v podobě pochodu marodů? Podobně jako pěst na oko působila scéna, kde protagonisté zpívají o tom, jak mají rádi domov. Scéna je uvozena státní hymnou, následně se otevře podlaha a na jeviště vyskákají různé entity jako Mickey Mousové, klauni v pruhovaných pyžamech, sněhulák… Později když se během porodu na displeji objevila kunda, ne nemyslím symbol či nějakou kresbu, ale pulsující kundu i s kamarádkou jsme vyloženě rezignovali na jakékoliv snahy o pochopení záměrů tvůrců.
Největší problém mám ale s texty. Rýmování na úrovni „slunce blunce“ opravdu není to, co bych si od rockové opery představoval. Chápu, že každý není Borovec, ale libreto je skutečně nejslabším článkem celého díla. Stejně tak když na místo dorazí v dlouhém kabátu a obklopen ženami nejvyšší boss, mysleli jsme, že je to spíš výběrčí daní, a po zjištění, že klub jde oproti očekávání do háje, zpívá o tom, že čekal revoluci, a místo toho mu chybí účetní doklad. No fakt. Hele:
Čekal jsem evoluci,
našel jsem rozklad.
Jste jako malí kluci,
chybí účetní doklad.
Jako vážně? Jakkoliv je Petr Opava jinak skvělý zpěvák a charismatický herec, jeho výstup byl na hranici parodie. A ne jeho vinou! Ne, tohle jde na vrub autorů spolu s režisérem Romanem Štolpou. A podobných perel je tam moc a moc. Celá píseň Kopačky, úvodní song o tom, jak se Karenin zdobí ženou správnou… Uff. To už by lepší obraty vážně napsali i chovanci po lobotomii někde v ústavu.
Ale ať jen nekritizuji, pár věcí vypíchnout v dobrém chci, především Steigerwaldovu hudbu. Pár skladeb mě vyloženě dostalo, jmenovitě Ona není já a Ženy. Ostatní jsou také dobré, ale tolik mi v paměti neutkvěly. Bohužel texty ji totálně pohřbívají. Dále nemůžu vytknout nic zpěvákům větších i menších rolí. Jiří Zonyga, Jan Toužimský, Pavla Forest, Viktor Dyk a další předvedli svůj standardně famózní výkon a jsou vpravdě poklad této rockové scény. Nebýt jich, nejspíš v polovině fakt odejdeme.
Podobně jako u Fausta bylo i toto představení obohaceno o různé dovádění na šálách a visící obruči. Artistům skládám velikou poklonu. Oba, ale samozřejmě především krásná slečna, byli při svých číslech skvělí a při mnoha prvcích se nám tajil dech. Krásné, vkusné, ladné. Nemám co dodat.
Jak vidíte, pozitiva se najdou, ale bohužel ve výsledném dojmu převažují spíše ty špatné věci. Pokud bylo snahou pobavit, tak se podařilo. Nasmáli jsme se opravdu velmi. Ale bohužel je to spíš zoufalý smích po totální devastaci diváka znalého předlohy. Nemít lístek za poloviční cenu, ale původních 700 Kč, chci své peníze zpět. Tohle se opravdu nepovedlo a nechápu ty nadšené reakce, které čtu všude možně po netu. Asi jsme holt divní. Ale věřím, že připojit Lva Nikolajeviče do rozvodné sítě, máme díky jeho rotování v hrobě víc energie jak z Dukovan. Nejmíň na rok.
Sorry, já fakt nechci hanit projekt, který je do jisté míry jedinečný a měl bych ho jako milovník rocku a metalu, ale i muzikálů a opery, vyzdvihovat do nebes, ale prostě nemůžu. Vím, že tvůrci do všeho dávají srdce a není to jen byznys jako u mnohých jiných. O to víc mě mrzí výsledek, nejsem sám, kdo to vnímá podobně. Faust mě nadchl, z ukázek na netu odhaduji, že ostatní představení budou také pecka, ale Anna Karenina se dle mého prostě nepovedla. Možná zase někdy najdeme odvahu na klasiku v moderním pojetí, ale radši tomu dám chvíli čas.
Jelikož tentokrát během představení nikdo nefotil, a a ni já nechtěl rušit ostatní mobilem, použil jsem pro recenzi pár volně dostupných fotografií z Facebooku RockOpery, případně přímé odkazy na YouTube. Věřím, že pro nekomerční účely mi to vlastníci práv prominou. Přeci jen jde o zpětnou vazbu na představení, která je vždycky užitečná, i když není přímo pozitivní. :-)