Ztráta mobilu aneb Jak to všechno bylo

Už se vám stalo, že jste někde něco zapomněli? Peněženku v autobusu, kabelku v divadle nebo třeba mobil na lavičce v parku? Ne? Nevadí. Právě o takové podobné lapálii bych vám rád povyprávěl. Je to pár dnů zpátky a docela mi pocuchala nervy. Pro vás škodolibé, ano, žabák je v tomhle příběhu za pitomce. Ale co, já to přežiju. :-D

Inu, vracel jsem se v noci ze čtvrtka na pátek posledním spojem domů z jedné párty a jak už to tak zákon schválnosti obvykle zařídí, usnul jsem v autobuse s mobilem v ruce. Což o to, tohle jsem dělal běžně léta a nikdy se nic nestalo. Bohužel tentokrát se stalo. Dojedeme na konečnou, vystupuju a je to tu. Kde mám sakra mobil? Ještě před chvílí jsem do něj čuměl a najednou není. Zatímco pozoruju zavírající se dveře autobusu, prohledávám všechny kapsy, jestli ho jen nemám jinde. No, neměl jsem. Samozřejmě než jsem se rozkoukal, bus mizel v dáli a dílo bylo dokonáno.

Co teď? Došel jsem domů, vzal baterku a s naivní představou, že jsem ho třeba vytrousil až při vystupování, jsem se vrátil na místo činu. Jestli čekáte, že tam byl, tak bohužel. Bylo to prostě v prdeli. V ne zrovna optimistické náladě jsem se vrátil znovu domů, sedl k počítači a dumal, co dál. Zkusil jsem pár přátel, jednoho i přímo zaměstnaného u dopraváků, ale moc mi to nepomohlo.  Telefon nikdo v garážích nebral, infolinka Dopravního podniku Praha měla začít fungovat až někdy ráno… Zbývalo mi jediné: Přes net jsem telefon na dálku zamkl a radši i smazal, takže minimálně případnému zneužití jsem zabránil. Samozřejmě jsem hned změnil i všechna hlavní hesla jako na Gmail, Facebook, přístup k blogu atd. No mazec. Ve tři ráno jsem šel konečně spát.

Druhý den jsem hned nedočkavě volal na infolinku, zda něco nevědí. Ne, nikdo nic nehlásil. Tak jasně, prostě nemůžu mít štěstí, že jo? Raději jsem ještě poslal mail skrz systém, ale už jsem se pomalu smiřoval se ztrátou. Ono to bylo blbý tak či tak, ale o to víc, že jsem si ho koupil teprve asi čtyři měsíce zpátky, a ne zrovna za hubičku. A řeknu vám, jestli jste s mobilem srostlí jako já, je to prostě divný. Hroznej nezvyk. Ne, že bych nemohl pracovat nebo normálně fungovat, zas tak závislej nejsem, ale je to jak nemít ruku. Prostě divnej a nepříjemnej stav.

Jelikož mi bylo řečeno, že když se nenašel teď, ať to zkusím nejdřív ve středu přímo v centrálních ztrátách a nálezech, dumal jsem, co podniknout. Čekat tak dlouho by mě zabilo. Já potřeboval vyřešit mobil co nejdříve, ideálně ještě před víkendem. Napadlo mě spásné řešení. Jelikož jsem stejně potřeboval novou simku, skočil jsem během pauzy na oběd prodiskutovat situaci do nedalekého Vodafonu. Naivně jsem doufal, že mi třeba po dobu problému zapůjčí telefon nebo tak něco, ale ne. Naskytla se však jiná možnost. Jako stálý zákazník s nemalým finančním plněním jsem dostal nabídku pořídit si jeden z jejich levnějších telefonů za docela výhodných podmínek. No, nakonec jsem si řekl, proč ne. Pokud se nenajde původní, s čímž jsem fakt ani moc nepočítal, budu mít zatím relativně kvalitní náhradu, a když se najde, on se tenhle neztratí. A tak jsem nakonec souhlasil a do práce se vrátil opět mobilní.

Co se ale nestalo? Odpoledne mi napsala paní z DPP, že sice neví, zda je to ten můj, ale že v garážích se nějaký telefon našel, a ať se obrátím na policii v Karlíně. Proč proboha Karlín, to jsem se nedozvěděl, ale ok, vyrazil jsem přes půl Prahy tam. Když jsem přišel ke stanici, vypadala docela opuštěně. Tma, nikde nikdo. Nu vlezl jsem dovnitř a naštěstí zdání klamalo. Ujal se mě jeden policajt, probrali jsme problém a on potvrdil, že to asi bude můj telefon. Bohužel tyhle věci jen zaevidují a hned je posílají na centrální ztráty a nálezy kousek od Národního divadla. Samozřejmě měli jen do dvou a teď bylo asi šest večer. Holt musel jsem počkat do pondělí.

Víkend utekl docela v pohodě a já konečně mohl vyrazit zjistit závěrečné zúčtování. Lidi, nevěřil jsem tomu, ale byl tam! Fakt že jo. Podškrábnul jsem převzetí, poděkoval a pelášil poněkud opožděně do práce. Překvapilo mě, že vlastně nechtěli nic moc jako důkaz, že je to zrovna ten můj mobil. To, že jsem ho odblokoval a řekl typ, úplně stačilo. Nu, stejně jsem s sebou měl pro jistotu IMEI kód.

Nakonec tedy měla celá tahle anabáze dobrý konec. Pominu-li smazaná data, stejně převážně nedůležitá, a drobnou oděrku, vlastně se s ním nic nestalo a slouží dál. Ale určitě je to poučení, že spát s mobilem v ruce při nočním cestování se nevyplácí. Zároveň jsem zjistil, jak postupovat v případě ztráty. To se může taky někdy hodit.

Shrnutí a pár rad na závěr

Jestli se někdy ocitnete v podobné situaci, určitě nepanikařte a nejprve prohledejte nejpravděpodobnější místo, kde jste věc ztratili. Projděte si cestu domů, vzpomínejte kde jste ji měli naposledy v ruce apod.

Pokud se nepovedlo dopátrat, tak jedná-li se o mobil či tablet s androidem, přes web ho co nejrychleji zamkněte a nejlépe smažte. Nikdy nevíte, kdo se k datům dostane. Nevím jak to má Windows nebo iOS, ale asi tam bude podobná možnost. A funguje to krásně. Jakmile se telefon připojí na net, kompletně se smaže a uvede do stavu před koupí. Fakt doporučuju.

Další je zavolat na nějaký kontakt co nejblíž možnému místu ztráty. V mém případě to tedy byla infolinka DPP. Minimálně vám poradí, co zkusit dál. Volejte ihned, resp. jakmile je kontakt použitelný.

A pak už je průběh příliš závislý na dalších okolnostech. Ale nebojte, pořád je šance, že věc najdete. Samozřejmě klesá s časem, takže nic neodkládejte a jednejte hned. To je základ.

Závěrem bych ještě chtěl zmínit, že mě neskutečně mile překvapila skutečnost, že telefon nikdo nesebral a přes policii a ztráty a nálezy jsem ho získal zpět. Chtěl jsem řidiči, který ho našel, poděkovat a dát mu aspoň flašku nebo tak něco, ale bohužel přímý kontakt mi operátoři nedali a odkázali mě na jejich systém, kde mohu vyjádřit pochvalu. To jsem samozřejmě rád udělal. Jak obecně nadávám na řidiče autobusů a DPP celkově, tak tentokrát si to maximálně zasloužil. Takže ještě jednou díky všem zúčastněným a všem radím, buďte opatrnější při nočních toulkách z akcí. Stačí chvilka mikrospánku a na problém je zaděláno. :)

Mohlo by vás zajímat

4 komentáře

  1. žába má víc štěstí, jak rozumu :) já posledně hledala čtečku…vykýblila jsem dvakrát celej batoh, tam a zpátky, volala kamarádovi, kde jsem přespávala, nic….a pak přijdu do práce, vyndám zbatohu 1 VĚC – a pod ní čtečka…já si připadala jak pitomec, kdybych ten batoh fakt neprohledávala…

  2. Já si říkala, že si kolem mobilu nic neříkal a Ty sis chystal článek 😉. Měl si štěstí, tohle se nestává často. Ale pár takových příběhu se šťastným koncem mám také. Například ztráta nového foťáku na sjezdovce…. Ano na sjezdovce, nalezení takřka nereálné. Jelikož jsem od přírody trochu akční a vynalézavá, začala jsem jednat. Minimálně i kvůli tomu, abych si mohla říct, že jsem proto udělala maximum. Půjčila jsem si v servisu karton od krabice, fix a napsala : ZTRATILA JSEM ZDE FOŤÁK ZN. NIKON. S tímto nápisem jsem si stoupla k vleku, vedle sebe postavila syna pro nabuzení toho pravého zoufalství a lítosti nade mnou. Děti jsou vskutku dobré lákadlo…A čekala. Pravdou je, že hodinku mého budoucího nálezce stálo zřejmě přemýšlení, jestli vypadám dostatečně zoufale, ale šel do toho! Když si vezmeš, že vůbec někdo najde na velké sjezdovce malý foťák a když už ho najde, vrátí mi ho….. Prostě to pro tentokrát vyšlo. Stejně jako Tobě 😊. Buďme jednoduše opatrnější….

    1. Ty jo, taky dobrej pribeh. Hehe, to pravy zoufalstvi se urcite povedlo. :-D Aai by me trefilo, kdybych ztratil drahej fotak. Jeste na horach, kde si ma clovek uzivat pohodu. No, musime byt opatrnejsi. Ale je to dalsi zivotni zkusenost. :)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *