Státnice se blíží a tak trochu o životě

A je to tu zas! Jedno zkouškové období se hned přelilo do dalšího, a i to záhy skončilo. Úspěšně. Zbývají státnice, které se nezadržitelně blíží s oteplujícím se počasím. Červen se blíží, chtělo by se dodat. Jo a taky jsem zas o rok starší a nejlepší kamarádce se narodilo první mimčo. :D

Zdá se to až neuvěřitelný, jak tenhle školní rok utekl a člověk jím tak nějak prosvištěl, a skoro si to ani neuvědomil. Studium UJAKu byla zajímavá zkušenost. Ne vždy dobrá a pozitivní, ale určitě nelituju. Poznal jsem pár fajn lidí, s kterými bych rád zůstal v kontaktu a celkově jsme si s některými spolužáky užili fajn chvíle. A taky horší. Například když některé testy vůbec neodpovídaly probranému učivu, nebo když nás jeden profesor zcela zbytečného předmětu drsně a zbytečně podusil, a ohrozil tak naše připuštění k závěrečným zkouškám. Hajzl. Neodpustím si to. Vtipný bylo, když zrovna tenhle chlápek přednášel celou hodinu s rozepnutým poklopcem a následně srovnával homosexuály s pedofily, nekrofily a já nevím čím vším. No, znáte mě. Neumím mlčet a trochu jsem se přel, a to on nemá rád. Ale nakonec jsme to zvládli. Jsme prostě nejlepší.

Zdravé jádro z Podskalské :)

Musím říct, že proti Podskalské, „jen“ vošce, byly úroveň i nároky tady někde jinde. A tím nemyslím vyšší. Naopak. Úpadek, chaos, podivné jednání i hodnocení testů, občas náhodným rozptylem… I jednání některých studujících připomínalo spíše haranty ze střední než dospělé lidi. Ale holt to je všude asi podobné. Lidi jsou lidi a jiní nebudou. Ale na druhou stranu pár skvělých a oblíbených profesorů jsme taky měli. Podstatné ale je, že jsme si mohli během jednoho roku dodělat plný vysokoškolský titul. Bakaláře, ale to je dobrý začátek. No ne? A časem budu stejně vzpomínat na to dobré. Je to přirozené, vytěsnit zlé věci a spíš si uchovat to pozitivní. A že toho bylo. :)

S končícím se studiem se nabízí otázka, zda jíž, či nejít dál. Inženýr nebo magistr je lákavá meta. Ale nese další náklady, které nejsou malé. Klidně bych šel na veřejnou školu, jenže problém je, že ty téměř nepodporují kombinované či dálkové studium. To je dnes doména především soukromých škol. Mimoto ani obory, ve kterých bych rád pokračoval nejsou zrovna snadno dostupné. A do Olomouce fakt jezdit nebudu. To už tu bylo. :D

Takže zatím to vidím padesát na padesát, ale znáte mě. Neřeším takové věci, dokud nejsou aktuální. Já radši žiju tím, co je teď. I když je to někdy těžké a myšlenky bloudí všude možně, hrabají se v minulosti, budoucnosti… A zatím jsem teprve před státnicemi. Věřím, že se podaří a projdu je s lehkostí jako vždy, třeba na obhajobu se docela těším, ale uvidíme. Třeba díky své lenosti se učit konečně narazím, jak mi někteří již několik let prorokují. :D

Tak či onak, bude mi to chybět. I přes ranní vstávání a občasné úkoly. Tenhle studijně-pracovní život má své plusy. A ač se to nezdá, možná i díky téhle divné škole se povedlo spravit jedno pochroumané přátelství, na kterém mi dost záleží. No, uvidíme, zda to vydrží. Ale věřím, že tentokrát už ano. Děláme chyby, hádáme se, ale rozepře jsou součástí života. Přinášejí zkušenosti a pomáhají žít lépe. A také nám dávají možnost se zase usmiřovat a znovu stavět mosty, které smetla velká vlna. Myslím, že to je vždycky hezké, když se povede.

No, nechci být zase moc patetickej. Jen trošku. Malinko. Za poslední dobu se toho událo strašně moc, převážně pozitivního, a vypadá to, že mě brzo čeká ještě něco moc pěkného. Ale pššt. Nepředbíhejme. ;) Prostě už dlouho jsem ze všeho kolem neměl tak dobrý pocit. Kamarádi říkají, že prý jsem víc v pohodě, nad věcí a sladěnej se sebou samým. Asi na tom něco bude. Kdoví. Ale cítím se tak. :)

Od jiné blízké kamarádky jsem dostal žabišku. Tak třeba mi přinese štěstí. :)

Takže přátelé, držte palce, ať vše vyjde, jak má a přede mnou se otevře další etapa a s ní další a další možnosti a radosti života. No, za měsíc to vypukne. 30 dnů a bude dokonáno. Už se těším, až to tady zas trochu oživím. Vím, že to poněkud flákám, ale nebojte. Frogos jede dál! Asi bych se měl pomalu začít učit, nebo si aspoň chystat otázky, co? Ba ne, je čas. Spousta času. :D Ale pan bakalář vzdělávání dospělých, to zní hezky, ne? Tak ať to máme brzo za sebou!

Žabí bobe, kupředu!

Bc. už je v dohledu. :)

2 komentáře

  1. Ahoooj, hezky popsáno studiím na Ujaku, vystihl se vše přesně. Chaos a neorganizece, vážně se to nedá srovnat s podskalskou. Na obranu Ujaku napíšu….jsme na vysoké. V podskalske to byl rodinný život od přístupu profesorů, po obrovský rozsah učiva. Do zivota nam dali neskutečné a praktické znalosti a zkušenosti. Tahle škola mi změnila život. Ujak….vysoká, kde se o Tebe nikdo nezajímá, je to na Tobě. Obecně myslím, že to je přístup všech vysokých. Nemluvim o pár procesorech, kteří jsou mimo, nepřipraveni a potrapili nas, mluvím o tom, že co umíš/neumis je ve Tvé režii. Pokud umíš, učil ses svévolně (Knowles by byl šťasten 😁), pokud Ti to nic nedalo, spoléhal jsi na školu, která samozřejmě nemohla za rok pokrýt tolik, co Podskalska. Navíc v Podskalske bylo 14 předmětů a zde pár a ještě opakujicich se. Proto nelze srovnávat, nicméně pilny student jako já….je moudřejší, zkušenější a nelituje jediného dne zde. Vím, že ani Ty, neboj…jen malinko popisuji můj pohled a mé vjemy. Souhladim také s tim, ze jsem si občas připadala jako na střední a někteří kolegové studenti tam kazili pro mne prestiž vysoké. Jednoduše tam neměli co dělat. I proto jsem považovala za nutné jednomu profesorovi napsat a poděkovat, skoro se za úroveň tridy omluvit. Přístup některých z nich byl na pováženou. Bylo milým překvapením radost onoho profesora, resp.inženýra, když jsem mu poděkovala a vlastně se za třídu nepřímo omluvila. Zpětná vazba je vážně skvělá a i pro me důležitá. Tolik ke studiu a jeho zdárnému konci, který se blíží. Hodně štěstí nám všem, budeme ho potřebovat.

    Jinak ano, pochmourane přátelství je to naše, ctu mezi řádky a jedno vím. Je to akce reakce, psychicka pohoda, nadhled a tolerance . Vzhledem k proměně, jakou vnímám nejen ja, si troufám říct, že má tohle přátelství opět šanci a jen je vidět, že má ty pevné základy, které to pravé přátelství má mít. Mám Tě ráda Marto a moc Ti přeji krasny a úspěšný život. Také moc přeji lásku v začínajících krásném období….drž se kámo, jak by řekl můj syn😘😘😘

  2. „Zapalim si dalsi cigaretu a tentokrat to delam tak peclive, ze by to mohla byt posledni v mem zivote, kazdy posunek ma svou choreografii, od skrtnuti zapalky az k nadechnuti a vydechnuti koure. Kdyz ritual skoncim, cigareta mi hori mezi rty jako zapalna snura a hlava je bomba, ktera v pristim okamziku vybuchne.“

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.