Tak jak jste si užili Vánoce a oslavy konce roku? Já musím říct, že naprosto úžasně. Čtyři dny s báječnými přáteli v malebné dřevěné chatě kdesi v Českém Švýcarsku mimo civilizaci byly přesně to, co jsem už dlouho potřeboval. A o tom tady dnes trošku napíšu. :)
Víte, vždycky jsem měl rád takové ty různé chatové akce s přáteli. Někam od všeho vypadnout a prostě si jen užívat život. Bez stresu, řešení kravin, vstávání do práce nebo mačkání se v hromadné dopravě. Jen tak. Být mimo domov s lidmi, co jsou mi opravdu blízcí a s kterými je o zábavu vždycky postaráno. Bohužel v posledních letech se podobné vyžití moc nekonalo. Původní partička se tak trochu rozpadla, někdo má děti, jiný zkrátka změnil priority nebo zlenivěl. Však to určitě taky znáte. Ale zůstaly vzpomínky na báječné večery s deskovkami a metalovými peckami, kde jela jedna vodnice za druhou, všichni se bavili, popíjeli a cpali se vším možným.
Život jde ale dál a někdy směřuje i k lepšímu. Takže po dlouhé době se povedlo a s mou současnou partičkou jsme vyrazili do hor. Totiž, to byl původní plán, ale jaksi se nedlouho před odjezdem poněkud rozsypal a my museli najít něco jiného. Nakonec nám vyšli vstříc na jedné chatě v Krásné Lípě uprostřed oblasti zvané České Švýcarsko. Všichni jsme byli unešení nádhernou krajinou všude okolo. Přímo u bydlení byla louka a u ní jezero. Naproti les. A víte, co bylo nejlepší? Ten klid a ticho od běžného řevu civilizace. Žádné neustálé pípání otravného Messengeru nebo Facebooku. Žádné telefonování, smskování. Vibrace, vyzvánění, drnčení na stole… Nejbližší mobilní signál byl totiž na kopci, takže tohle všechno prostě nebylo. Ne, přátelé. Ani čárečka! Smůla. Až jsem si dělal srandu, že když nebudu tak dlouho online, vyhlásí po mně přátelé pátrání. :D
Ale zas tu byly jiné možnosti než doma v uspěchané Praze. Třeba dlouhé procházky po okolních lesích a skalních masivech. Ty mě fascinovaly. Obrovské bloky kamene zasazené do rozeklaného úbočí. Tu vykukoval z lesa, támhle si skrze něj zase říčka vyvrtala průchod a v bílých peřejích se nevzrušeně vinula dál a jinde si jen tak ležel všemu navzdory. Když si člověk uvědomí, že tu tyhle němé památky na vznik světa stojí už několik milionů let, člověk si musí připadat malinkej a bezvýznamnej. Přátelé si ze mě sice dělali srandu, že jsem snad poprvé na horách, ale ono vlastně do jisté míry ano. Já si pamatuju hlavně Šumavu ze škol v přírodě a tam takové věci prostě nebyly. Spíš nějaký kravín na louce v dáli nebo pod ledem pomalu probublávající potůček. Ale takové věci jsem zažil až tady. Skály jak z nějaké pohádky či fantasy příběhu. A ano, uchvátily mě a nestydím se za to.
A skrze ně stovky příkrých schodů, různých průlezů a žebříků, kterými se dalo dostat kolikrát až nahoru nad úroveň stromů. Očím se otevřela neskutečná vyhlídka do krajiny, kterou jen tak nenajdete. Prostě ráj. Čistý a krásný. No, nebudu to dál rozvádět, radši se podívejte na fotky a pochopíte.
Kromě výšlapů po skalách jsme se bavili různě, ať u hraní deskovek, probírání všeho možného nebo třeba koukání na Snowboarďáky a podobné filmy. Dokonce i rádio jsme nějaké chytali, takže párty jak má být. :D Společnými silami jsme si uvařili, já se s pomocí kamaráda pustil do tortil ve stylu Twistera a bylo nám hej. Mimochodem myslím, že se povedly. Přidali si skoro všichni včetně mě. :D Poprvé jsem si taky vyzkoušel hrátky s heliem. Ukázku najdete dole. :D
Každopádně to všechno uteklo strašně rychle. Ani jsme se nenadáli, a už tu byla neděle a s ní konec roku. Po odpálení menšího ohňostroje jsme vyrazili do okolí lovit signál, abychom se mohli aspoň v tu chvíli ozvat rodinám či dalším přátelům. Miluju noční procházky. Patří mezi nejromantičtější činnosti co znám. Kor třeba s tou pravou po boku. Ale to předbíhám. :D Ještě jsme se cestou vyblbli s prskavkami, kamarád udělal parádní foto se světlem nakresleným letopočtem a vrátili jsme se do tepla chaty a užili jsme si společně poslední večer před odjezdem. Ráno, no spíš v poledne, jsme předali ubytování a vyrazili domů do Prahy, kde nás čekal ještě závěrečný ohňostroj, jako poslední tečka za skončeným rokem.
Jak jsem už psal, byl to skvělý pobyt. Čtyři dny, které bych ani přes trošku náročné tůry, na které nejsem zvyklý, nevyměnil za žádný další silvestrovský večer u televize s Menšíkem či božským Kájou. Nikdy! Tohle byl totiž asi nejlepší konec roku, jaký jsem zažil. A čert vem, že bylo spíš listopadové než zimní počasí, nebo že místo bílé pokrývky sem tam napršelo. A co? To je příroda. Nespoutaná, nikomu se nepodřizující, krásná ve své klidné i bouřící podobě. On totiž člověk je pánem nade vším jen domněle. A i on občas jen opojeně zírá na tu nádheru, jakou může být obyčejná modravá mlha, válící se v korunách stromů v údolí. Hlavou běží myšlenky, oči se kochají a srdce cítí život. A tak to má být.
Doufám, že se sem někdy zase vrátíme. Spolu, mí drazí. Děkuju vám! :)
A jestli se chcete zasmát, tady máte krátkou blbinku nahranou během hrátek s heliovými balonky. :D
To musel být nádherný Silvestr! Já úplně miluju, když můžu být někde, kde si musím pro signál dojít, a víkendy s přáteli na chatě jsou taky naprosto úžasný. :3
Co se týče dlouhých výletů po horách s velkým převýšením, na to já jsem zvyklá. Od malinka jsem ťapala po Alpách s našima a neskutečně si užívala zdejší krajinu. Šumavu v okolí Vyššího Brodu taky znám jak svoje boty. To moknutí a pocení vždycky stálo za to. :3
Moc pěkné! Super procházky na pročistění hlavy od blbostí a starostí 😉 jinak fotky jsou moc hezký.
Jojo, to rozhodně byly. A dík za pochvalu fotek. Od profíka potěší. :)
Musím souhlasit, byl to super Silvestr! :-)
:)
Hezký článek i pěkné fotky, musel to být fajn odpočinek. Přimlouval bych se ale (třeba pro příště) za vynechání toho ohňostroje. Jednak je to neohleduplné k divokým zvířatům, která to vyleká a často si následkem toho způsobí zranění, a jednak je provádět ohňostroje či používat zábavní pyrotechniku zákonem o ochraně přírody a krajiny v národních parcích zakázáno. A je k tomu dobrý důvod.
Jinak v Českém Švýcarsku jsem taky byl, i když úplně na opačné straně – u Hřenska, a je to tam fakt malebné.
Přiznám se, vůbec mě nenapadlo o tom nějak přemýšlet, že to asi není úplně vhodné nebo dokonce zakázané. Ale my byli normálně ve vensnici, tak je otázka, zda se to na nás vztahovalo. A měli jsme stejně jenom dvě fontány, co randál nedělají, a jeden set římských světlic. Ty jsou taky tiché. Okolo to bouchalo mnohem víc, takže snad to nebyl takový přešlap. A samozřejmě jsme po sobě uklidili. Není to tak, že by pražáci přijeli do CHKO dělat bordel. :D Ale jak říkám, určitě je dobrý to vědět a příště vzít na vědomí.