Recenze filmu Bůh s námi

Nestává se často, abych tu recenzoval počiny domácí filmové produkce, jelikož většina z ní je pro mě nesledovatelná. Dneska ale udělám výjimku a podíváme se na zoubek novému filmu z koprodukce České televize, kterým je Bůh s námi s podtitulkem Od defenestrace k Bílé hoře. A podotýkám, že ten zub je hodně zkažený a zralý na extrakci. Ale o tom dále.

Jak mnozí víte, miluju historii, ať už naší nebo jinou. A zrovna období stavovského povstání, které vedlo k druhé (třetí) pražské defenestraci a následně třicetileté válce, je v té naší jedno z nejzajímavějších. Skýtá spoustu možností, jak se na něj dívat, jak ho hodnotit. Dá se říct, že původně drobná šarvátka v srdci Evropy nakonec vedla k obrovským důsledkům, které se dotkly většiny kontinentu. To už si říká o pořádné zpracování. Proto když jsem se dozvěděl, že se ČT o téhle epoše chystá v rámci oslav výročí natočit historický film, těšil jsem se. A víte co? Radši jsem snad ani neměl.

Ale začněme pěkně popořadě. Titulky mě dostaly. Krásné jakoby dobové portréty herců hlavních rolí doprovázené jmenovkami a pěknou pohyblivou grafikou patří k těm nejlepším, co jsem v poslední době viděl. Také pomohly orientaci, kdo je kdo, která je v podobných dílech důležitá. Bohužel, tohle je první ze dvou pochval, kterou mohu poskytnout. Tu druhou si zaslouží herci s parádním Karlem Dobrým, který ztvárnil Jindřicha Matyáše Thurna, v čele. Vůbec všichni byli vybraní dobře. Neříkám, že jsou úplně věrní historickým předlohám, ale do filmu zapadli a dobový „look“ jim rozhodně nechybí.

Vlastně ještě něco pochválit můžu – krásnou výpravu. Všechny ty kostýmy, exteriéry, interiéry… Opravdu je na co se dívat. To mám rád. Bohužel, jak už jsem řekl, tohle jsou skutečně všechna pozitiva snímku. Smutné, co? Otravnou kolovrátkovou hudbu jsem brzy vytěsnil, u ostatních aspektů už to ale tak snadno nešlo. Vezměme si za příklad děj. Většinu stopáže tvoří nudný a nepřehledný slepenec scén, kde se i člověk, který zhruba tuší, o co šlo, zcela ztrácí. Jasně, pro dobrý zážitek z podobných filmů je dobré mít nějaké to povědomí z dějepisu, a autoři s tím obecně počítají. Ale tohle bylo fakt za hranou.

Druhou neskutečně debilní věcí jsou neustálé dlouhé dramatické pohledy mlčících postav prohlubující už tak nesnesitelnou nudu. Hrabě kouká. Král kouká. Všichni koukají. A divák? Ten taky kouká. S pusou dokořán, že tohle někdo fakt myslel vážně. Aby toho nebylo málo, sem tam do těchto tichých scén promlouvá myšlenkový monolog ženy hlavního hrdiny. Neustálé kousky z minulosti ve stylu „Vidíš, Matyáši? Tohle jsi chtěl?“ Nevím, jak Matýsek, ale já rozhodně ne. Osobně bych tuhle madam zcela vyškrtnul a soustředil se na podstatnější věci.

Říkal jsem si, že tenhle film prostě je spíše zákulisní drama než nějaký obří spektákl ve stylu Statečného srdce či jiných, ale stejně jsem doufal, že si reputaci spraví alespoň bitvou na Bílé hoře. Jeden z nejdramatičtějších okamžiků historie. Krátká událost, která vedla k nedozírným koncům. No, čekal jsem ledacos. A co film nabídl? Vyvrcholení celého děje se odehraje v mlze. Všude mlha, ze které kouká několik pík habsburské armády. A vrchní velitel Matyáš? Mlčky nevěřícně kouká! Panebože proč?! A pak střih, a je vymalováno. Jde se šmikat kebule. Kde mám svoji bitvu?! Kde mám zoufalou snahu o poslední zvrácení osudu, když už ostatní na to hodili bobek a i sám král prchnul? Nikde nic. Alespoň že následující poprava se povedla. Není vidět mnoho, ale rozhodně alespoň nějaké ty emoce poskytne a lítající hlavičky se povedly věrohodně. Ale to mi v díle s takovým rozpočtem opravdu nestačí.

A bylo by toho mnohem víc ke kritizování. Třeba snaha trochu polidštit císaře Ferdinanda, který vlastně tak tvrdou odplatu ani nechtěl a za všechno mohla jeho proradná choť, která dokonce sama trvala na tom, komu co budou lámat, sekat a podobně. No kravina na entou. Císař se sice asi nechával ovlivňovat svými rádci a zpovědníky, moc dobře ale věděl, že takovou demonstrací síly zlomí odpor protikatolických Čech a alespoň na nějakou dobu bude mít klidnější spaní. Jak pravdivá jsou svědectví o jeho dobrosrdečné povaze je otázka. Ale po Bílé hoře následující tvrdá rekatolizace mluví sama za sebe. Ne, podle mě to žádný chápavý lidumil opravdu nebyl.

Co dodat závěrem? Téma rozbrojů mezi vládnoucími katolickými Habsburky a protestantskými stavy, snažícími se o jakési zrovnoprávnění obou pohledů na víru, poskytuje skvělou příležitost ke zpracování. Snímek mohl být návratem ke skvělé české historické kinematografii a důstojnou poctou čtyřstému výročí těchto událostí. Bohužel, jak už to tak u naší milé televize bývá, selhala na celé čáře, a po relativně povedeném Hlasu pro římského krále a Marii Terezii znovu klesla do bahna sraček. Mrzí mě to, ale tuhle blbost nezachránilo prostě nic. Ani hvězdné obsazení, ani výprava podpořená spoluprací čtyř zemí. Aktuální hodnocení na CSFD.cz okolo 30 % mluví také dost jasně. Je to škoda, ale holt co naděláme. Jednu věc však tvůrcům upřít nelze, a to trefný název. „Bůh s námi!“ jsem si po zhlédnutí pomyslel taky.

Celkové hodnocení: 25 %

Mohlo by vás zajímat

2 komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.