Pro vlčici

Původně jsem tuhle báseň napsal jen pro jednu krásnou a milou slečnu, ale když jí to nevadí a vlastně to skoro sama navrhla, proč ne. Já se za city nikdy nestydím. Proč taky? Myslím, že další popis je s ohledem na text celkem zbytečný. Jen dodám, že miluje vlky, proto název. Takže tady ji máte, a užijte si menší exkurzi do žabákova srdce. :-)


Políbení na tvář,
nesmělé a něžné,
jak když vítr stéblem pohne
a přivine jej k zemi
Takové bych chtěl ti dát
pod večerní lampou,
při procházce,
až se mě budeš tiše ptát,
zda rád tě mám,
či ne.
A mé city dobře znáš.
Vím, je ještě brzo na srdce,
Pár schůzek teprv, co to je?
A přesto nejde váhat stále,
a jinak dojít pokoje.
Chci být s tebou ve dne v noci,
ruku v ruce brouzdat ulicí.
Pak tě líbat v přítmí stromů,
doprovázet k tobě domů.
Chci, to je to slůvko!
Chci do ucha ti šeptat verše
a dívat se do očí.
Ochutnat tvé plné rty
a z šíje cítit krásnou vůni,
Opojnou a tajemnou,
jako ty.
A zpívat, smát se z plných plic.
Spolu, moje vlčí krásko,
tebe chci, a pranic víc.

Mohlo by vás zajímat

6 komentářů

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.