Heide Park 2016 aneb Žába po letech na cestách

heide-park-thumb

Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Žába během minuleho víkendu po letech opustila ČR a vydala se s přáteli na cesty. Kam? Do Hamburku a přilehlého okolí a především do známého Heide Parku. Tak nasedat, startujem:)

Varování! Tento článek není vhodný pro netrpělivé a lidi, kteří jsou líní číst dlouhé texty:D

Ale začněme od začátku. Naposledy jsem naší rodnou kotlinu opustil ještě na střední, když jsme jeli na vánoční trhy do Mnichova. To je tak bajvoko deset let. Já vím, jsem prostě divnej:D Ale z různých důvodů, a pohodlnost byla jen jedním z nich, se to prostě tak nějak stalo. No, a s přáteli jsme už nějakou dobu plánovali něco podniknout a vyzkoušet některý ze zábavních parků v nejbližších sousedních zemích. Nakonec jsme zvolili jako ideální cíl Heide Park nedaleko Hamburku. Mimochodem víte, kde vlastně ten Hamburk leží? Jo, Na druhém konci Německa od nás. Ale zase víte co, když cestovat, tak pořádně:D

Plán byl následující: V sobotu časně ráno odjezd z Prahy, kolem poledne příjezd, užít si zábavní park, nějaký nákup a program na večer a druhý den prohlídka města a návrat domů. Nuda nehrozila. Jelikož bydlím na okraji Prahy a doprava v půl páté ráno prostě neexistuje, do programu se mi přicucl ještě pátek, tedy kino s kamarádem a přespání u něj v Kobylisích, kde nás ostatní pohodlně nabrali. Paráda.

Den první:

dsc_0200s
I ten foťák takhle brzo jen rozespale mžourá a ne a ne zaostřit:D

Ráno začalo trochu komplikovaně, ale nakonec se obtíže jednoho z účastníků povedlo zvládnout a mohlo se jet. Dvě auta, sedm lidí, já (a just se k lidem počítat nebudu:P) a x hodin cesty před námi. No prostě velká akce. Cesta docela utíkala, hlavně nám, co mohli spokojeně chrupkat, a přes zdržení se stěrači druhého auta a uvíznutí v dlouhé koloně jsme se rychle blížili. Mimochodem co mě v Německu docela překvapilo, jsou větrné elektrárny rozeseté všude kolem.

dsc_0296s

dsc_0302s

Pěkný vrtule co? Jako tady bych to asi nechtěl kvůli naší nádherné krajině, ale tam to působilo tak nějak přirozeně a zajímavě:) Konečně jsme po cca osmi hodinách dorazili do cíle naší cesty. Wilkommen, wir sind hier, HeidePark!

dsc_0003s
Vstupní brána Heide Parku

Už jsem se nemohl dočkat a těšil se na všechny ty horské dráhy a jiné atrakce, přece jen už to bylo tak dávno, co jsem byl v pořádném zábavním parku, Matějskou za takový park opravdu nepovažuju a víceméně ji léta ignoruju, a musím říct, že jsme dostali přesně to, co jsme chtěli. Totiž pořádnou porci zábavy.

Po úvodním rozkoukání jsme se vydali k první horské. Nebyla nějak obří, ale přesto byla celkem drsná. Oni vás tam totiž nevezou nahoru pomalinku jako obvykle. Nene, tohle je jinčí kalibr. Tady vás šílenou rychlostí vystřelej na magnetickém polštáři rovnou ze stanice. Brutus, ale na rozjezd dobrej výběr.

dsc_0218ss
A už v tom jedou:D
dsc_0025s
Naše první horská toho dne

Na řadě byl takový jakože kolotoč, kterému jsme hned dali přezdívku pračka. Ono to se to vámi tak různě točilo tam a zpátky dokola a zároveň každá čtyřsedačka samostatně rotovala proti směru a pak zase ve směru toho hlavního točení… Bylo to zajímavé a ten příměr „pračka při ždímání“ prostě sedí.

dsc_0062s

Přátelé pak vyzkoušeli ještě další kolotoč resp. takovou centrifugu. Točila se, nakláněla až skoro kolmo k zemi a nakonec lítali vzhůru nohama. Na to jsem nešel, ale asi to bylo v pohodě. Nevadí, třeba to zkusím příště. Já si aspoň udělal nějaké fotky, aniž bych spěchal za ostatními. Mimochodem, už jsem říkal, že na výletech nadšeně fotím furt a všude:D?

dsc_0049s
Ne, na tohle ani omylem!

Tak dál. Klasickou lavicovou centrifugu jsme v hrůze obešli obloukem a vydali se dál parkem k další horské dráze. Ta byla zvláštní tím, že vláček sedaček nejezdí na kolejích, ale je zavěšen pod nimi. A samozřejmě lítáte v různých loopech vzhůru nohama a na všechny možné strany. Však to určitě znáte:) Měl jsem trochu obavy, jestli to na mě není moc, ale zas nemohl jsem všechno vynechat, tak jsem si řekl, že to snad půjde. No, když se pod staničním kolejištěm otevřela podlaha a já viděl tu výšku, bylo mi trochu úzko. A pak to vyjelo. Nahoru, dolů přes zatáček a výkrutů. Hele, bylo to docela v pohodě:D Když člověk funí jak při porodu, ani se vám neudělá blbě. Nakonec to bylo super a nemuset čekat půl hodiny ve frontě, dám si to ještě. Ale čas utíkal a my museli jít dál. No jít… Ale jo, zatím ještě jít:P

dsc_0065s
Zavěšení sedaček
dsc_0068s
Na pohled to vypadá fakt drsně, ale bylo to celkem v pohodě:)

Došli jsme k obrovské dřevěné horské dráze, hlavní atrakci parku. Znáte seriál Krok za krokem? A vybavíte si úvodní znělku, kde rodinka sjíždí právě takovou dráhu? Jo, tak přesně o takové horské mluvím. Bohužel tahle už je asi nějakou dobu odstavená. Škoda. Byla by fakt úžasná. No, aspoň jsme se u ní všichni vyfotili. I se Sochou svobody zařízenou po pás v zemi. Hmm, že by Planeta opic nekecala?

dsc_0011s
Největší horská dráha, bohužel odstavená:(
dsc_0018s
Foto se Sochou svobody

A další horská. Tentokrát s názvem Loop. Nevelká ale s mnoha smyčkami a zákrutami. Charakteristická pro ni byla tři oka (loopy), kterými svištíte jak raketa, často hlavou dolů. Tahle dráha byla boží a později jsem se na ni vrátil ještě jednou. Fakt super. Bohužel ji nemám vyfocenou.

A konečně zlatý hřeb parku. Horská dráha s názvem perfektně zvoleným názvem Let démona. Celá trať byla koncipována ve stylu Transylvánie, temných hradů, upírů, sklepení a to není všechno. Vláček byl složen z centrální části, ke které byla připojena ramena a teprve na nich sedačky s lidmi. Designem to celé vypadalo jako netopýří křídla a vyosené umístění působilo zajímavé vnímání jízdy, především v zatáčkách. To víte, odstředivá síla je mrcha:P První obavy vystřídalo rychle nadšení a tahle trať byla jednohlasně zvolena za Best of. Později jsme se sem vrátili a mít víc času, určitě by na ni došlo ještě párkrát.

dsc_0083s

dsc_0084s
Ono to nevypadá, ale dráha byla fakt dlouhá a úžasná. Jen jak je propletená, hrozně blbě se fotila nějak celkově:D

Vtipné bylo, že před jízdou jsem si odložil brýle a foťák do takových schránek, které se po odjezdu otočí na druhou stranu, kde si pak návštěvník věci zase vezme. Jenže když jsem dojel, nemohl jsem se nějak zorientovat a najít tu svojí skříňku. Nakonec jsem se nějak zamotal znovu do prostoru pro nové příchozí a poté co jsme s pomocí dozoru trati věci našli, museli mě pustit bočními dvířkami ven. Ale celkově jsem byl nějakej zmatenej a po odchodu jsem prošel obchůdkem a najednou se zas ocitl u nasedání do sedaček. No ti se asi divili, co tam zas dělám:D Ale nakonec jsem se přece vymotal, jen přátelé už se divili, kde jsem. Holt to jsem celej já. Zmatenej jak trpaslík v televizi:Ddsc_0095s

Pak se kamarádi odebrali na Krakena. Podívejte se na fotky a bude vám jasný, proč jsem tuhle atrakcí s díky vynechal a radši šel znova na Loop. To jejich byla prostě hrůza už na pohled. Kolmej pád po předku dolů do zubaté huby monstra. Celá trať by byla v pohodě, ale tahle věc mě prostě zcela odpudila. Dle přátel to bylo opravdu hnusný, hlavně v momentě, kdy vás to úplně na kraji na vrcholu sklopí dolů a pak chvíli čekáte na pád. Brrr. Ale všichni si to užili a hlavně přežili. A všichni přišli vysmátí jak lečo, tak možná o tak zlý nebylo, ale kdo ví:D

dsc_0072s
Piráti pod útokem Krakena
dsc_0077s
Jo, přesně o tomhle mluvím. Hnus hnus hnus:D

Přátelé se dál jali vyzkoušet volný pád, tedy atrakci s názvem Scream. O co se jedná? 71 metrů vysoká tenká věž, kde vás to vytáhne nahoru a pak pustí šupem dolů. No, nešel jsem:D Pozoroval jsem to a byl moc rád, že jsem dole. Jenže průser! Přátelé sjeli dolů, a jelikož nebyla fronta, no kdo by tam taky lezl, nadšeně šli znova. A prej pojď, je to skvělý. To musíš zkusit. No tak. Hmm, donutili mě, a už jsem se vezl v sedačce nahoru. Doteď vážně nevím, jak se jim to povedlo, ale když jsme vyjeli do nejvyššího místa, chtěl jsem je zabít. Fakt že jo! V hlavě mi běhala myšlenka: Ty debile, co tu doprdele děláš? Chvilka napětí a uííí, už jsme padali. 71 metrů čirého zoufalství. Hnus, humus, čiré zlo! Vypotácel jsem se ze sedačky, vzal si odložené brýle a foťák a šel uškrtit jednoho z přemlouvačů:D No dobře, připouštím, že to očekávání hrůzy bylo mnohem horší než vlastní zážitek. Ale to je jedno a rozhodně odmítám tvrzení, že to tak hrozný nebylo. Bylo. Ale zase musím říct, že jsem na sebe hrdej, že jsem to zkusil:)

dsc_0105s
Nahoru to ještě jde, ale pak je čeká volný pád ze 71 metrů. To jsem si ještě myslel, že mě se to netýká:D
dsc_0096s
Ono se to nezdá, ale věž je opravdu šíleně vysoká:D

Poté co jsem si převlékl prádlo, no dobře, to kecám, ale mnoho nechybělo:P, jsme vyrazili dál. Jelikož se blížila zavíračka, pomalu jsme se loudali ven k parkovišti. Chtěli jsme toho stihnout víc, ale je toho všeho moc a času bylo málo. Trochu nás mrzela projížďka na kládách po umělé řece. Chtěli jsme tím návštěvu uzavřít, ale byla tam taková fronta, že jsme nakonec zašli znovu na démona. Ale nevadí. Třeba se někdy vrátíme:)

Následoval nákup na večer. Víte, že i v Německu mají Lidl? No jo, já vím, že odtud vlastně pochází, ale je to zvláštní, skoro jako být zpátky doma. Jen tady mají jiné cenovky a u kasy chtějí éčka. Nakoupili jsme věci na domácí kuchtění bramboráků a konečně jsme se mohli jet ubytovat v domku u takových dvou sympatických manželů. Teda asi:)

dsc_0118s
Má někdo ještě nůž? Aneb škrabky nebyly, loupalo se vším co bylo po ruce:D

Příprava večeře byla úžasná. Během loupání brambor a kuchtění jsem si připadal jak v nějaké klubovně či na táboře. Úžasný. Všichni chystali večeři a ostatní se střídavě koupali a snažili se rozchodit klimatizaci, která trošku haprovala a odmítala topit. Každopádně bramboráky byly skvělý a kamarádi mi dokonce dali speciální várku s menším množstvím česneku. Hehe, asi mě mají fakt rádi:)

Plánovaný večer s deskovkami a vodnicí se ale bohužel nekonal, neboť jsme po náročném dni odpadli. Ale nevadí, to doženeme jindy v Praze:) Kdybych aspoň, blbec, nešel poslední do sprchy a neměl tak díky totálně vycuclému bojleru ledovou vodu. Ale co, aspoň jsem gentleman:D

Den druhý:

skokani
Naše úžasná partička:)

Druhý den jsme vstali, sbalili věci, poklidili a pomalu vyrazili na prohlídku Hamburku. Jelikož Honza zde nějakou dobu žil, ve městě se vyzná a my jsme to měli i s průvodním slovem, což bylo moc fajn. Provedl nás starým městem, kterým protéká Labe a skýtá krásné pohledy na okolní zástavbu, zavedl do přístavu a několikrát jsme se projeli i zdejším metrem. O veselý moment se postaralo kupování lístků na MHD, kdy kamarád omylem koupil hromadný lístek tuším pro 3 dospělé a 6 dětí. Jako na patnáct let věk ukecám, ale na dítě to nedám ani já:D No co, tak se koupily znova a bylo. Stane se, no stress:)

dsc_0167s
Jeden z nejkrásnějších pohledů v Hamburku. Nádherná kolonáda.

dsc_0142s

dsc_0156s

dsc_0149s
Já chci taky foto s fontánou:D
dsc_0191s
Podzemka v centru Hamburku

dsc_0238s

Všude samé lodě

dsc_0234s

dsc_0212s
Přístav je fakt obrovskej

dsc_0245s

Ještě zbývala jakási vyhlášená ulice neřestnic a různých lechtivých podniků, oběd v Evropské pasáži a bylo hotovo. Zde se mi samozřejmě povedlo taky pěkný faux pas. Koupil jsem si wrap, jenže na rozdíl od KFC nebyl v alobalu, ale jen v papíru. No a jak si tak v pohodě nacpávám pupek, najednou to spodem začalo kapat na podlahu obchoďáku. Sice jsem to zkusil nějak ucpat, ale moc se nedařilo. No prostě děs:D Ale to nebylo to nejhorší. I když jsem podlahu zkusil utřít aspoň papírovým kapesníkem, stejně klouzala a nějaká paní se tam málem přizabila. Pak to tam i řešili s nějakou ostrahou, či co to bylo. No, naštěstí si s tím incidentem naší partičku nespojili. Prostě Žába musí být za pakoně i v Hamburku:D

dsc_0256s
Chápete, že někdo postaví bordel přímo nad Mekáčem?:D

dsc_0251s

dsc_0132s
Ta výloha je prostě boží:D

Po obědě jsme nasedli a vyrazili směr Praha. Cesta ubíhala o něco lépe a nakonec zabrala asi 6 hodin plus rozvoz jednotlivých osob. Jen jsme teda někde před Drážďanami projeli docela drsnou bouřkou a zbytek cesty pršelo. Opět:D

dsc_0233ss
Naše úžasná řidička, nyní v záloze:)
dsc_0313s
Je to zvláštní, ale všechny sjezdy z německých dálnic vedou do tajemného města Ausfahrt, které jsem nenašel na žádné mapě:D
dsc_0309s
A maj tu dokonce duben. Jestlipak najdeme i září nebo třeba březen?:D
dsc_0321s
Tunely jsem si vyloženě užíval a vzpomínal na průjezdy pod Alpami kdysi dávno:)

Pak už to šlo docela rychle, pár tunelů pod horami a už jsme se blížili k Praze. První loučení na Florenci, přeskupení posádek obou aut a rozvoz blíž k domovům byla otázka několika desítek minut. Nakonec mě Kája hodila až do Uhříněvsi, kde jsme se kvůli předání klíčků od druhého vozu sešli s jedním z účastníků, který se cestou kvůli práci musel odpojit a dojel vlakem coby jeho mašinfíra. Taky dobrý co?:D Celý výlet tak zakončila neplánovaná prohlídka kabiny nákladního vlaku:)

dsc_0240ss
Kabina mašinky nákladního vlaku:)
dsc_0243ss
No jo, já vím, ale prostě selfíčko na památku musí bejt:D
dsc_0242ss
Prší, pořád prší:D
dsc_0245ss
Uhříněves, konec naší cesty. Tak třeba zase někdy:)

Byl to naprosto úžasnej zážitek se skvělou partou lidí a Heide Park i ostatní program jsme si všichni hrozně užili. Velký dík s poklonou skládám hlavně řidičům našeho vozu a zároveň organizátorům celé akce, tedy Karolíně a Honzovi:) Jsem moc rád, že jsem se toho všeho mohl zúčastnit. Děkuju:)

Mohlo by vás zajímat

2 komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *