6 nejhorších chyb v písemném projevu aneb Nebuďte za vola

Píšete? Hádám, že většina z vás ano. Ať v práci, na vlastních stránkách nebo v internetových diskuzích. Prostě všude. Bohužel často se setkávám s neustále se opakujícími chybami, ze kterých mi vyloženě lezou oči z důlku. Určitě nejsem jediný. Je to škoda. Správný písemný projev patří k základnímu vzdělání každého člověka. Ono těch chyb, které mě deprimují, je mnohem víc, ale pro dnešek jsem si vybral to nej z jazykovědného pekla. :D Ještě zdůrazňuji, že nejsem žádný učitel nebo tak něco, a sám dělám spoustu chyb, ale je dobré o nich alespoň vědět a učit se z nich. Nemyslím to zle, i když jsem článek psal možná drsněji. Ono to ale někdy jinak nejde, když kam se kouknu, tam vidím tyhle hrůzy. Proto jsem si řekl, že zkusím alespoň malou osvětu. Takže pokud si nejste úplně jistí v kramflecích, chcete si jen něco málo zopáknout, nebo mě jen nechcete zabít, pusťme se do toho! :)

Používání interpunkce

A začneme jedním z nejčastějších nešvarů, kvůli kterému tenhle článek vlastně vznikl. Používání interpunkčních znamének. Všechny ty vykřičníky, otazníky, ale třeba taky tečky, dvojtečky, trojtečky, čtyřtečky… No dobrá, čtyři už ne. Pořád dokola vidím „Tohle !“ Nebo třeba „Tohle ? ? ?“ Hele, já vím, že to svádí ke všemu možnému, ale před podobnými znaky se prostě mezera nedělá. Nikdy. Never ever! Správně to tedy vypadá „Takhle!“ A nebo třeba „Takhle???“ Když už tam teda mermomocí musíte mít tři otazníky coby zdůraznění. Ono tohle pevné sepjetí s větou má v dnešní elektronické době jeden velký důvod. Pokud totiž znak dáte až za mezeru, může se vám stát, že se konec řádku zalomí tak, že dotyčný otazník bude až na tom dalším. A to fakt nevypadá dobře. Věřte mi. :D Ale důvod nedůvod, prostě je to chyba. Stejně se používají uvozovky, závorky a spousta dalších znaků. Takže pamatujte, vždy bez mezer!

Aby to bylo ještě trochu složitější, máme zde pár výjimek, které se chovají trochu jinak. Je to třeba dvojice spojovník a pomlčka. Vysvětlení kdy a jak se co používá by bylo na samostatný článek, tak jen stručně. Spojovník je kratší vodorovná čárka a spojuje nejčastěji kusy slova roztržené koncem řádku. A píše se bez mezery. Naopak pomlčka je delší a její použití je především v různých názvech, které vznikly sloučením dvou jmen či slov. Dobrým příkladem je třeba Rakousko – Uhersko. A pomlčka se naopak mezerami odděluje. Jo, je to trochu zapeklité. Podobné kraviny může dělat trojtečka. Opět je tu tuna pravidel, jestli tečky prokládat mezerami, psát mezery a podobně. Doporučuji si o tom přečíst v jazykové příručce, na Wikipedii nebo jinde. Dobré je, že v běžné komunikaci, natož v té elektronické, to až tak řešit nemusíte. On to Word stejně opraví dle svého, a většinou dobře. Ale je užitečné to znát.

Procenta, hodnoty, jednotky

Ano! Další evergreen. Věděli jste, že je zásadní rozdíl, jestli napíšete „5%“ nebo „5 %“? To první totiž znamená pětiprocentní, zatímco podoba s mezerou pět procent. Z něčeho, dalo by se dodat. Na tohle je nutné si dávat pozor, protože chybným zápisem můžete zcela změnit vyznění věty. Kor v odborném textu. Myslete na to.

Podobně nakládáme s jednotkami za numerickou hodnotou. Je správně „10m“ nebo „10 m?“ Je to chyták, přátelé! Správně je totiž obojí. Otázkou je, zda chcete napsat desetimetrový, nebo deset metrů. :)

By jste, bysme, by jsme a další hrůzy

Jedna z nejhorších věcí, co můžete v textu udělat. No vážně! Bez prdele. A jsou toho plné diskuze. Žádný z podobných výrazů nikdy nepoužívejte jinde nez při pokecu s kamarádem někde u piva. Prosím! Správně je jen a jen „já bych“, „ty bys“, „on by“, „my bychom“, „vy byste“. Žádné „Já by jsem udělal to a to.“ Ne! Pamatujete, jak v seriálu Simpsonovi Todd říká Flandersovi, že když někdo lže, Ježíšek pláče? Tak u tohohle pláču já. :D A nepomůže ani vymlouvání na hypoteticky plánované změny pravidel. Je to stejné jako neřešit, zda měkké nebo tvrdé „i“ s tím, že se plánuje sjednocení. Panebože. To snad radši ani nekomentuju.

S sebou a sebou

Dvojice slovních spojení s naprosto odlišným vyzněním ve větě. Víte, jak se liší? Když napíšete „s sebou“, znamená to vzít něco někam při sobě. Třeba vzít s sebou batoh na hory. Oproti tomu „sebou“ užijete ve smyslu sám sebou. Například: „Člověk sebou praštil o zem. Jo, můžete o zem fláknout i báglem, ale to už je jiná pohádka. :D

Tipy a typy

Hodně podobná dvojice, ve které se neustále chybuje. „Tip“ vyjadřuje nějakou myšlenku nebo třeba radu, jak něco udělat. „Dostal tip na skvělou dovolenou.“ Další významem je odhad nějaké skutečnosti. „Luděk tipoval výsledek.“ Naopak „typ“ znamená povahu či kategorii nějaké věci. Často technickou. „Typ auta“, „Ludmila není jeho typ.“ a podobně. Opět varuji, že záměna je jako pěst na oko a věta působí jak od hotentota.

Krakonošovo syndrom

A na závěr jedna specialita. Nevěděl jsem, jak to oficiálně nazvat, ale soukromě tomu říkám Krakonošovo syndrom. :D Netuším, kde se to mezi lidmi vzalo, slyšel jsem cosi o nářečí, ale ono to není tak podstatné. Pokud se bavíme o oficiální podobě češtiny, takhle to zkrátka nejde. A o co se jedná? Určitě jste to už sami někde viděli a trklo vás, že něco nesedí, jak by mělo. V češtině totiž máme něco jako shodu podmětu s přísudkem. Učí se to už někde na začátku základní školy. Proto nechápu, jak může někdo napsat „tátovo dcera“ nebo třeba „Lubošovo kůň“. Pomoc! Ne, ne a ještě jednou ne. Tvar obou slov musí být vždy sladěn podle rodu podmětu. Tedy správně „Tátova dcera“ nebo „Lubošův kůň“. Klidně si řekněte ten kůň, ta dcera, a pak prostě nemůžete chybovat.

A dovolím si jedno zamyšlení či povzdech. Já totiž vážně nechápu, jak je tohle všechno vůbec možný. Takové plevelení českého jazyka podivnými úpravami, které si lidi mnohdy ani neuvědomují. Vždyť během studia základní školy, střední školy, a mnozí i vysoké, všichni píšeme mraky referátů, slohových prací, diktátů… To si toho nikdo nevšiml a nestrhl body? Nesnížil známku za podobné chyby a nedbal na nápravu? Jak je to možné? Fakt si někdy říkám, co se dneska ve škole učí.

Doufám, že tenhle článek alespoň trochu někomu pomůže, otevře oči. Já chápu, že mnozí lidé ani netuší, že používají něco špatně, ale takhle to dál nejde. Písemný projev je vizitkou. Ukazuje úroveň, znalosti, schopnost používat vlastní jazyk. A čeština je krásný jazyk. Je škoda ho takhle demolovat. Tak na to myslete a alespoň těchto pár nejhorších chyb se snažte nedělat. Uvidíte, že to prospěje vám i vašim čtenářům.

Nu, na čele mi vesele pulzuje naběhlá žíla, čelo se mi dvakrát orosilo, takže já se raději loučím a jdu se uklidnit u něčeho jiného. :D Mějte se tu fajn a hlídejte si písemný projev. Jinak mě máte na svědomí. :D

Mohlo by vás zajímat

18 komentářů

  1. Naprosto úžasnej článek. Díky, že jsi ho napsal, znám mnoho lidí, kteří by si ho měli přečíst. :D
    Mimochodem, to s těmi procenty jsem nevěděla. Člověk se každý den naučí něco nového! :3

  2. Výborný článek. Ačkoliv nesprávně napsaná pomlčka mi vedle „by jsme“ přijde jako zanedbatelný prohřešek :D Co ještě často registruji, tak zaměňování mě/mně a neshody podmětu s přísudkem. Já samozřejmě chápu, že každému jde něco jiného, ale nezvládat svůj rodný jazyk mi přijde přinejmenším smutné. U blogerů dvojnásob.

  3. A helee, tak ty jsi tenhle článek nakonec fakt napsal! :D Sice se už snažím dodržovat i gr. pravidla o kterých si mi řekl, ale díky tvému článku snad budu mít ještě méně chyb. Tleskám…

  4. Pro mě by bylo třeba takových článků více. Hodně toho neznám a na opravy chyb se taky nejde vždycky spolehnout. Snažím se to zapamatovat, ale je fakt, že některé věci nás asi neučili například ty % nebo typy. Často tápu a nevím kam se mám podívat. Někdy hledám náhradní slovo. Děkuji a na tento článek asi ještě občas znovu nahlédnu.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.